aneb Zápisník chladomilcův Příprava na můj poslední kryofilní výlet nebyla úplně hladká - byla minimálně polohrubá. Půlnoční carboloading jsem samozřejmě nepodcenil a poctivě a bez výčitek jsem se v deset večer pořádně nakarbošil. Setrvačností můrovito-sovovitého týdne jsem ulehl před druhou s tím, že v šest vstávám do Podolí - v šest proto, že je potřeba ulevit zatížené zemi a vytvořit v této nelehké době nějaké HDP.
Malý gypsáček mě ale už ve 3:50 vzbudil, že potřebuje na záchod. Když jsme zase ulehli vedle sebe, tak jsme ani jeden nemohli usnout a čuměli jsme do stropu. Co čtvrt hodiny jsem se Dana potichu zeptal: "Dane, spíš?" "Nespím, taťko." A tak to šlo do pěti, kdy už byl Dan zase tuhý jak veka a já už jsem byl hlavou v bazénu, tak jsem radši vstal a jel. Hmno, dvě hodiny spánku - tomu už se vyrovná jen říjnový kilometr ve třinácti po hodině spánku a celém dnu v práci. Ve sprše hrůza hrůz - voda má šílených 50°C, to si snad dělají legradel. Práh bolestivosti je snad nějakých 42.. Šel bych do chladné, ale vůbec nemám rád chladnou vodu, he-he. Člověk se tak těší z překonání sama sebe a příroda ho podrazí. Podolí se zase o stupeň oteplilo, dnes mělo 9,5°C. Když jsem potom měřil Vltavu, měla 6°C, takže možná začali přihřívat nebo je to nějaká anomálie. Tak to je skoro houby trénink. Naštěstí jsem zařadil trénink rychlosti. Výzvou bylo zdolat 250m v rozumném čase. Prsama by to bylo tak 7:15, ale protože voda není chladná, půjdu to kraulem a odhaduju 5:30. Do vody nespěchám a namáčím se postupně a rozvážně. Z prvotního pocitu zimy se rychle dostávám do pocitu, kdy cítím, že nic necítím. Vodička-analgetička. A už se mi spouští katecholamin, ho-hó.. Tak jedem. První stovka za 1:48, že bych lousknul pět minut? Dýchací trubky mám ale brzy obalené něčím, co v té chladné vodě nejde vykašlat. Kdo by si nepomohl zrakem, mohl by si myslet, že se topí hroch. Před poslední stovkou už jenom tak nějak kontroluju tempo a poslední bazén napálím, co to jde. Jde to, 4:58. Po 300 metrech vylézám v úplné tepelné pohodě a baterky mi dojdou teprve potom, co lezu z vyhřívané padesátky po zkoušce zaplavat si ještě co nejlepší dvoustovku - chudší o všechny ty megajouly nastřádané snídaní. Těch 4:07 už jsem dojel na neutrál. Vypadá to, že tohle bylo moje poslední letošní Podolí, ale do konce roku se mi rýsuje ještě jedna akcička - hornobečvanská vyzyvatelka. Minule v šesti jsem to trochu dýl rozhýbával, snad to teď bude lepší. Od té doby, co Marek Bench vynalezl srovnánací testy, je pořád na čem pracovat. Díky, Marku!
Malý gypsáček mě ale už ve 3:50 vzbudil, že potřebuje na záchod. Když jsme zase ulehli vedle sebe, tak jsme ani jeden nemohli usnout a čuměli jsme do stropu. Co čtvrt hodiny jsem se Dana potichu zeptal: "Dane, spíš?" "Nespím, taťko." A tak to šlo do pěti, kdy už byl Dan zase tuhý jak veka a já už jsem byl hlavou v bazénu, tak jsem radši vstal a jel. Hmno, dvě hodiny spánku - tomu už se vyrovná jen říjnový kilometr ve třinácti po hodině spánku a celém dnu v práci. Ve sprše hrůza hrůz - voda má šílených 50°C, to si snad dělají legradel. Práh bolestivosti je snad nějakých 42.. Šel bych do chladné, ale vůbec nemám rád chladnou vodu, he-he. Člověk se tak těší z překonání sama sebe a příroda ho podrazí. Podolí se zase o stupeň oteplilo, dnes mělo 9,5°C. Když jsem potom měřil Vltavu, měla 6°C, takže možná začali přihřívat nebo je to nějaká anomálie. Tak to je skoro houby trénink. Naštěstí jsem zařadil trénink rychlosti. Výzvou bylo zdolat 250m v rozumném čase. Prsama by to bylo tak 7:15, ale protože voda není chladná, půjdu to kraulem a odhaduju 5:30. Do vody nespěchám a namáčím se postupně a rozvážně. Z prvotního pocitu zimy se rychle dostávám do pocitu, kdy cítím, že nic necítím. Vodička-analgetička. A už se mi spouští katecholamin, ho-hó.. Tak jedem. První stovka za 1:48, že bych lousknul pět minut? Dýchací trubky mám ale brzy obalené něčím, co v té chladné vodě nejde vykašlat. Kdo by si nepomohl zrakem, mohl by si myslet, že se topí hroch. Před poslední stovkou už jenom tak nějak kontroluju tempo a poslední bazén napálím, co to jde. Jde to, 4:58. Po 300 metrech vylézám v úplné tepelné pohodě a baterky mi dojdou teprve potom, co lezu z vyhřívané padesátky po zkoušce zaplavat si ještě co nejlepší dvoustovku - chudší o všechny ty megajouly nastřádané snídaní. Těch 4:07 už jsem dojel na neutrál. Vypadá to, že tohle bylo moje poslední letošní Podolí, ale do konce roku se mi rýsuje ještě jedna akcička - hornobečvanská vyzyvatelka. Minule v šesti jsem to trochu dýl rozhýbával, snad to teď bude lepší. Od té doby, co Marek Bench vynalezl srovnánací testy, je pořád na čem pracovat. Díky, Marku!
Žádné komentáře:
Okomentovat