Branické ledy - z rybí perspektivy

Namísto novoročního otužileckého křestu jsem si sehnal parádní kmen angíny a mohl si leda tak pomlaskávat u své oblíbené knížky, moje klubová premiéra tak připadla až na tuto sobotu - na 7. ročník Branických ledů.
Jako benjamínek jsem měl na výběr jenom z tratí 100 a 250 metrů, takže nebylo moc o čem uvažovat. Na startu nás bylo ve všech kategoriích celkem 106 plavců (rekord soutěže), přítomno pět přemožitelů kanálu la Manche - rozhodčí soutěže Jan Novák (taky první na světě přeplaval Bajkal), David Čech, Richard Haan, Petr Mihola a Slovák Jozef Lendacký (praví Wikipedie). K 95-letému Ladislavu Nickovi není třeba nic dodávat. Jako běžec převlečný do plavek jsem šel trochu rozproudit krev během a po kilometru už měl mízu rozprouděnou dost na to, abych mohl do vody. Slovo teplota vychází z kmenu teplo a při vodě 2,5°C se o teple moc mluvit nedá a namísto kmenu se můžem bavit leda tak o kládě. A i když to bylo zatím moje nejdelší setkání s ledovou vodou, tak musím říct, že to bylo v pohodě. Start 250m trati byl nespolečný proto, že na nebonifikovaných tratích (dnes vše pod 750 m) se neboduje pořadí, ale účast. Z mých, v porovnání s ostatními účastníky skromných zkušeností vím, že klíčový je vstup do vody a prvních pár metrů. Před vstupem do vody je potřeba se pořádně nadechnout a nezačnout lapat po dechu tak, jak to ledovka vyvolává. První metry je třeba nepřepálit tempo a držet dech v normálu. Voda ale byla hodně ledová a já příliš odkysličený na to, abych to odkrauloval. Zkoušel jsem pár temp, ale měl jsem problém to udýchat a kyslík z vody zatím dýchat neumím, tak jsem to přeprsil. Taky jsem poprvé plaval s neoprénovou čepičkou, kterou se mi napoprvé nepodařilo nasadit tak, abych měl pořádně vodotěsné oči. Když se ještě vrátím k té kládě, tak ta se při plavání nechává na břehu. Po tom čtvrtkilometru jsem byl v úplné tepelné pohodě a z vody jsem vylézal po asi šesti (?) minutách plavání po velmi slabém proudu. A tam jsem si tu kládu zase vyzvednul. Ta pravá zima pro mě není snížek a ranní mrazíky, ale ten čas, kdy vylézám z vody. A to jsem ještě zjistil, že jsem se na startu zapovídal tak šikovně, že jsem neodevzdal boty a mikinu a v cíli jsem je donesené neměl. No furt lepší než kdyby to bylo na kilometru - ten čtvrtkilometr jsem si ještě jednou tam a zpátky odběhl, sice bosky po zmrzlé trávě a bahně, ale to bylo v tu chvíli tak nějak jedno. Po půl litru čaje a dalším kilometru běhu jsem se dostal zase do tepelné pohody, ze které už mě dostal až hlad doma. $$OBR387838$$ "Něco jsem si nechal na startu, hehe :)" Nejlepší pocit mám z toho, že přestože jsem v této sezóně udělal první velký krok, je ještě zatraceně pořád kam jít. Mám ambici plavat alespoň 750m trať a až se plavecky trochu zlepším, poplavu doufám i kilometr. Ledu zdar!