Velký test pražskovalašské cyklotrasy aneb Dvoudenní cyklistické enduro

Dá se na horáku za dva dny ujet z Prahy na Horní Bečvu, nějakých 390 km? Věřím že jo, ale pro jistotu to zkusím. Zkusím tak symbolicky propojit své bydliště a rodiště. Na pátek beru dovo, mám čas do soboty, s malou rezervou v neděli. Strojím kolo na dva dny. Zvažuju ubytování po cestě, ale nakonec se rozhoduju pro stan, přecejen je to větší svoboda.

---

Nějak extra trénovaný nejsem, kolo mám necelé dva měsíce a na něm ujeto něco přes 700 km. V Beskydech se mi to rajtovalo, ale po přesunu do Prahy kolo na dlouhé roky usnulo. A pak přišla Martina se svým nápadem, a tak to začlo. A určitě pomohlo i to, že taková dlouhá štreka jde docela dobře naplánovat. 

DEN PRVNÍ - Česká etapa 

$$OBR476161$$ Praha 14, vyjíždím 

Váha celé soupravy je 123 kilo, mých 90, zbytek kolo, náklad a voda. Ta se bude hodit, některé předpovědi hlásí až tropických 36°C. Toho se nebojím, aspoň si vyzkouším, jak otužilecký trénink pomáhá s termoregulací. Plán prvního dne je dojet polabskou cyklostezkou do Poděbrad, pak přes Pardubice a Vysoké Mýto někam k Ústí nad Orlicí jen po cyklostezkách a okreskách, to vše nějakých 180-200 km. Vyhnu se úplně silnicím I. třídy, protože starší synek jde ve čtvrtek do 1. třídy. Budu se snažit do toho pořádně šlápnout, protože v sobotu odpoledne má přijít studená fronta. 

$$OBR476162$$ 

Author Dexter zvaný dextróza 

V 7 hodin sedám na kolo a jedu do Čelákovic, pak po cyklo podél Labe. Je to mix asfaltu a nezpevněných cest. Na 34. kilometru projíždím Ostrou a píšu první čárku do kolonky defekty. Najít dvoucentimetrový hřebík nedá moc práce. A ejhle, první chybka. Kolo jsem kupoval společně s pumpičkou, ale ta nesedí. Moje chyba, měl jsem si to zkontrolovat. Obcházím chataře a na čtvrtý pokus mám 4 pumpy a pár šlaušků. Prásk, prásk, nevydržely. Vracím je paní s omluvou a padesátikorunou, beru vodu a běžím 3 km na vlak. Jedu do Lysé, tam běžím na náměstí a kupuju pumpičku.

$$OBR476163$$  

Defektní efekt, efektní defekt 

Kupuju 3 litry vody a půlku do sebe hned obracím, je neskutečná výheň, kterou zevnitř ještě přikrmuju svým pohybem. Vracím se vlakem, běžím ke kolu, konečně foukám a bilancuju: je před půl jednou, mám najeto 34 km z plánovaných cca 190-ti, naběháno 7 km, v sobě už 4 litry vody a pěknou trojcifernou štreku v tom největším žáru před sebou. Neskutečně že mě leje. Ale jsem úplně klidný. Všechno co se stane beru jako součást cesty a žádný problém neznamená, že za ním nemůže být ještě větší. Nejde o nic, jde jenom o to, jestli to vzdám nebo ne. A jestli vím něco jistě, tak že to nevzdám. 

$$OBR476164$$ 

Těžce vydřený Nymburk

$$OBR476165$$  

Polabská cyklostezka z Nymburka do Poděbrad 

Čistá ztráta činí 3:15, musím holt jet i v noci. Pokračuju přes Nymburk do Poděbrad a při výstupu z nášlapů mě na 55.km berou ukrutné křeče, to ta běžecká vložka v nášlapech. Odhodlání mám spoustu, ale stačí to? Beru AntiCramp proti křečím, lemtám litr poděbradské minerálky a pomáhá to. Kolem třetí se v tom největším žáru deru protivětrem a na 80. km vidím přeludy. Na Choťovice útočí dvouplošníky, traktor veze plnou vlečku rohlíků. Sedl bych do hospody, ale otvírá se až v šest. Klekám k mapě, točí se mi lebka. Jsem na hraně, protáčím vodoměr a tropické odpoledne na mě dopadá plnou vahou.

$$OBR476172$$ 

Nálet na Choťovice 

Všechno ale přijímám jako součást cesty. Vím, jak vypadá špatné počasí na kolo a tohle to není. I ten vítr beru, večer se snad zklidní a zítra půjde ze západu se studenou frontou. Díky větru musím šlapat i z kopce, a to v mých plánech dělá další sekeru. S větrem se na rozdíl od horka bojovat nedá, ten je pro mě mnohem náročnější. Před pátou mám první stovku a můžu vyhodnotit spotřebu, žere mi to 7.7 litrů na 100 kilometrů. AntiCramp pomohl, křeče zůstaly v Poděbradech. 

$$OBR476173$$ 

Kilometrový hltač - první stovka 

$$OBR476174$$  

Střelby končí v pět, teď je půl páté. Snad mě coby divou zvěř nestřelí myslivci 

V Lázních Bohdaneč zastavuju na rybí polévku a obsluha mě asi chce přesvědčit, že petržel je ryba. Za Pardubicema, které jdou krásně projet po cyklo, přichází soumrak. Zapínám blikačky a oblékám reflexní vestu, s tou se cítím bezpečně, ale přesto pokud vidím v zrcátku nějaké větší auto nebo bych míjel auta v obou směrech, nelituju energie a slézám z kola do příkopu. 

$$OBR476175$$ 

Rybník Skříň 

Mám 130 a ještě aspoň 50 musím dát ve tmě. Ve večerce tankuju pět litrů vody, ať ji nemusím shánět v noci. Všude je klid, tma, z oblohy svítí hvězdy, z příkop kočičí očíčka. Ze všech těch gelů, tyčinek a vody mám vydrancovaný žaludek, zvažuju výhody zvracení, ale nakonec šlapu dál. Je tu klid, třeba hodinu nepotkám nikoho. Každých deset kilometrů sedím, funím a připomínám si, kolik ještě. Ještě 30, ještě 20, .. V Chocni na 165.km vyhazuju kolem jedenácté kotvu na zahrádce a beru do party párek orosených Litovlí, velkého samečka a malou samičku. A je jim u mně moc dobře. Šlapu dál kolem místa, kde jsem si byl v zimě zaplavat na závodech v Tiché Orlici. Choceň - mé město tepelných extrémů. Ale tohle mě teď samozřejmě neláká, dnes by mě Orlice slupla jak malinu.

Noční cykloturistika je krása nesmírná. Namísto prachu dne teď polykám prášek noci. Cesta se kroutí na Brandýs nad Orlicí a já se kroutím taky. Melu z posledního, ale melu. Těším se na překonání letitého rekordu, kdy jsem před 17 lety v 17 letech ujel 171 km na cesťáku na Praděd. Dvacet minut po půlnoci dávám 180 a dál už nemůžu, tu dvousetkilometrovou smetánku si nechám na zítra. Ležím na balíku slámy, čumím na nebe a vychutnávám si tu krásu. První den termoregulačního cvičení je za mnou, takový extrém jsem (na této straně teploměru) ještě nezažil. Během dne jsem vypil 12.8 litru provozních kapalin, to jsem si rovnou mohl vzít kýbl. Stavím stan na strništi a o půl druhé je po mně. O půl čtvrté mě budí prudké poryvy větru, strniště divoce škrábe na podlážku jako když se stádo myší chce prohryzat dovnitř. Zvažuju odjezd, ale nakonec ještě na 2 hodiny usínám. Statistiky prvního dne: vzdálenost: 180.92 km čistý čas: 8:38 průměr: 20.95 čas celkem: 17:14 maximálka: 49.32 spotřeba: 12.8 litrů, tj. 7.1 litrů na 100 km 

DEN DRUHÝ - Moravská etapa 

$$OBR476176$$ 

Kouzelný východ slunce v Dobré Vodě 

$$OBR476177$$ 

Cyklostanové zátiší 

V šest hodin za ranního ptakopění zároveň se sluncem vstávám a vařím odvar z kávového zrna. Včera jsem to neviděl, ale na vrchol kopce už to byl kousek a pak krásný sjezd. Nevadí, aspoň si neužírám z dvoustovky.

$$OBR476178$$ 

JEDU! 

Za Ústím nad Orlicí je táhlé stoupání na Lanškroun, kochám se při výjezdu, ale hlavně při sjezdu, který roztahuju na 68 km/h a pak v zatáčkách rozpaluju brzdové kotouče. V Ostrově zastavuju na 200. km a hned mě berou exotické křeče, jedna do dlaně, druhá do mezižeberních svalů. Holt mám po třicítce, a to sotva člověk ujede 200 kiláků, tak ho něco bolí.

$$OBR476180$$  

Lanškroun 

Mám kousek do Lanškrouna a tam přichází bída, ze které se nemůžu vyhrabat. Ztráta 1:45, začíná hic, o půl jedenácté vyjíždím zas dál. Je to furt nahoru dolů, vjíždím do lesa a v poledne je zase po mně. Beru pohotovostního lahváče, odhazuju všechen textil a leháme si spolu do mělkého potoka. Ležím na zádech a potok mi bere nagenerované teplo, je mi hrozně dobře. Vstanul bych pro otvírák, ale hrozně se mi nechce. Z nouze po 11 letech zjišťuju, že hodinky Timex Ironman Triathlon jdou (opakovaně) použít jako otvírák. Chladím se i zevnitř. Potůčku a Lahváčku, děkuju vám, kamarádi. 

$$OBR476181$$ 

Z Koruny na Krchleby 

$$OBR476189$$ 

Potůček a Lahváček - moji letní kamarádi 

Po rebootu už nějak dlouho šlapu do kopce lesem, zastavuju traktor a zjišťuju, že jsem o 6 km jinde než chci být. Kilometrově na tom začínám být ještě hůř než včera, ale nezoufám. Brzo se odsud vymotám a pak krásnou cestou pojedu z Mohelnice Litovelským Pomoravím až do Olomouce, na to se fakt těším. 

$$OBR476182$$

Z Kančího vrchu na Hynčinu

V Dolním Bušínově zbuším polévku a pak vyjíždím nejprudší kopec celé cesty - do Krchleb. Tak, ve tři odpoledne mám najeto slabých 60 a čeká mě ještě pěkné numero. A zprava se jako zatahovací střecha nasouvá spojitá clona bouřkových mraků. Ještě zastavuju v Litovli na polévku. Servírka je sice krásná a usměvavá, ale krásnému úsměvu kulatých hlaviček játrových knedlíčků se nevyrovná nic.

$$OBR476183$$

Litovelské Pomoraví

$$OBR476184$$

Litovel se černě mračí

Smršť se blíží a začíná pořádně foukat a tentokrát do zad! Po rovině už se neplazím jako včera dvacítkou, ale místy i čtyřicítkou a pozitivní je, že mám rychlost větru, takže bych tomu mohl ujet. Frčím Olomoucí a najednou prásk! AU! AU! CO HERGOT JE? Mám mokrý bok, zastavuju a nechápu, co se stalo. Rozhlížím se a netuším, kdo mě na opuštěné olomoucké ulici bez varování trefil vejcem. Kolem jelo nějaké auto, okna v baráku jsou otevřené, nevím. Dívám se na nebe a tiše se ptám: Je to další z Tvých zkoušek? Necítím se dehonestovaný jako Jiří na mítinku, ale směju se, že po skoro 300 km už nejdu znečistit, haha. Se svým krédem "Živého mě nenaserete" na rtech a vaječným mementem na bůčku jedu dál, bouřka nečeká.

$$OBR476185$$

Vejce a já

Ptám se paní na cestu a když přijde řeč na trasu, tak mi říká: manžel jel včera stovku, on je taky magor. Za Olomoucí mám 300, zanedlouho se převlékám z chladivé omelety do reflexní vesty. Změnil jsem cíl z Horní Bečvy na Vidče. Tam jsem se sice nenarodil, zato tak udělala Eva a chlapci mí zlatí tu končí prázdniny u babičky. Teplota prudce spadla, dávám krásným sjezdem Osek, už v úplné tmě Lipník, po luxusní cyklostezce Hranice. Mám to za 40, mraky už mě obklíčily a začíná bouřit. Zrychlovat se nevyplácí, málem jsem přejel dva ježky. Byli nachystaní, že na prvním uklouznu a spadnu na druhého, ale já jsem klikař a vyhnul jsem se. Na cestě spadané větve, ve stromech obludně praská. I já přidávám své vlastní zvuky lesa, protože už od Litovle jedu na euforické vlně. Cestu na Ústí a Skaličku neznám, ale jede se dobře. Magické noci počal čas: v jedenáct je úplná tma, mraky jsou vysoko a déšť je slabý, takže je každý blesk vidět na desítky kilometrů daleko. Blesky miluju a větší odměnu jsem nakonec dostat nemohl. CÍL se blíží a s ním neskutečná euforie. Tento zájezd je objednaný jako all-inclusive, takže ve Valmezu začíná lít a bouřka kolem sílí.

$$OBR476186$$

Valašský maják - DEZA

Kilometr od cíle počítám rozestup blesk-hrom a přitom zajíždím do neoznačeného výkopu. Lezu ven a kroutím hlavou nad tím, jestli je třeba mít tolik zážitků. Po 40 hodinách od startu dojíždím v krásné kulise silné letní bouřky do Vidče. Deset minut před půlnocí, je to tam. I když jsem věděl, že to jde, mám přesto hroznou radost.

$$OBR476187$$

Kilometrový hltač v cíli

Statistiky druhého dne: vzdálenost: 202.62 čistý čas: 10:10 průměr: 19.93 čas celkem: 16:13 maximálka: 68.49 spotřeba: 6.3 litrů, tj. 3.1 litrů na 100 km Celkem: vzdálenost: 383.54 km čistý čas: 18:48 průměr: 20.39 čas od startu do cíle: 40 hodin 40 minut maximálka: 68.49 spotřeba: 19.1 litrů plán: splněn! $$OBR476188$$ Hotovo! Závěr testu: pražskovalašská cyklotrasa je sjízdná, nikde se netvoří kolony cyklistů, stupeň číslo jedna platil po celých 40 hodin. Jsem rád, že jsem to zvládnul živ a zdráv a už se těším, jak si příště zlepším čas :)