Kryofilní deníček - část II.

aneb Zápisník chladomilcův Po sobotní koupačce v hornobečvanské přehradě jsem uvítal zase jeden vlídnější kryo-trénink v Podolí. Byl jsem zvědavý, o kolik klesla za posledních pár dní teplota. 13.listopadu měl bazén 13.8°C, včera už jenom 8.4°C. A to je výzva. Podle svého posledního výkonu odhaduju, jak dlouho tam vydržím. Řekl bych aspoň 4 bazény, tj. 200 metrů.
Nejdřív se temperuju ve venkovní třiatřicítce - deset bazénů je optimální počet. A jdu na věc. Zchladit se budu muset pořádně a postupně, takže sedám na okraj a ohazuju se tou ledárnou. Po asi dvou minutách a postupném noření rukou a obličeje se pomalu soukám dovnitř bazénu, zezačátku mi přijde, že je mi malý, ale periferní vazokonstrikce mě za chvilku už dostatečně izoluje od chladu. Tělo si na chlad zvyká a už tak neprotestuje, takže pořádný nádech a šup hlavičku pod vodičku. Cítím, že to dnes půjde. Pouštím stopky a jedu. Pocity a myšlenky jsou následující: 50 metrů První bazén příště přeskočím a půjdu rovnou do dalšího. 100 metrů Druhý bazén příště taky přeskočím, ruce celkem dost trnou. Plavu pomalu a klidně, abych měl pořád dost kyslíku. Podle mých zkušeností každé zrychlování dusí. 200 metrů Myšlenky opouštějí bazén - je to dobré, první známka toho, že začínám relaxovat. Těch deset dnes dám. 300 metrů Zjišťuju, že při kraulu nejrychleji prochladnou prsty na rukou - jednak je na nich málo masa, druhak ve vodě udělají největší dráhu, zkouším je schovat do dlaně a překvapuje mě, jak moc se to projevuje na rychlosti plavby, tak toho zase nechávám. 400 metrů Pohoda. Vyhlížím pětikilo. 500 metrů Celkem poklidným tempem končím pětistovku na 11:46 a přemýšlím, jestli vůbec v zimním plavání existujou závody na 500m. Obávám se že ne, tak jedu dál a přemýšlím, jak to zakončím. Další postupná meta je 750m, pokud budu v pohodě. 600m Beru rozum do ztuhlé hrsti a počítám děti - jedna, dvě. Cítím se ale dobře, takže pokračuju a říkám si, že s poklesem teploty pod 10°C rozhodně nepůjdu přes limit 22 minut. 750m Bez nemístného finišování dál klidně doplavávám za 17:45, padne 900? 860m Tělo mi říká, že už bych toho mohl nechat, poslouchám a v čase 20:41 lezu ven. V knížce Adaptace na chlad u člověka jsem se dočetl, že teprve po dokončení výkonu je plavcům zima. Tak to sedí, jdu se zahřát nejprve do studené sprchy, pak do venkovního vyhřívaného bazénu, kde u mě naplno propuká třesová termogeneze. Takovou klemru už jsem dlouho nezažil, o důvod víc, proč s ní nepřestat bojovat. Teprve pak jdu do horké sprchy. Dnes mi chutnala jak už dlouho ne. Pár slov pochybovačům (i takoví se v 21. století najdou). Otužování se věnuju už delší dobu a loni jsem celou zimu prochodil v tričku. Letos jsem přešel z principu vzduchem chlazený jednoválec na vodou chlazený jednoválec. Přestože byly dnes jen asi 2°C, strávil jsem na cestě tam i zpět asi hodinu jenom v tričku. A na Podolí jsou plavčíci, kteří zimnímu plavání fandí, takže tam jsem opravdu v dobrých rukou. Jen pro zajímavost - Vltava měla dnes 6°C, takže si stabilně drží tak o 2,5-3°C míň než je v bazénu. A ještě jedna věc - narozdíl od svých běžeckých tréninků razím při plavání heslo: Hlavně si nešáhnout na dno! He. He. Dnes se mi zase povedlo překonat sám sebe, takže můžu pár dní spokojně žít. A nemocný nebudu, ale to je přece jasné..