pondělí 2. února 2009

Branické ledy - z rybí perspektivy

Namísto novoročního otužileckého křestu jsem si sehnal parádní kmen angíny a mohl si leda tak pomlaskávat u své oblíbené knížky, moje klubová premiéra tak připadla až na tuto sobotu - na 7. ročník Branických ledů.
Jako benjamínek jsem měl na výběr jenom z tratí 100 a 250 metrů, takže nebylo moc o čem uvažovat. Na startu nás bylo ve všech kategoriích celkem 106 plavců (rekord soutěže), přítomno pět přemožitelů kanálu la Manche - rozhodčí soutěže Jan Novák (taky první na světě přeplaval Bajkal), David Čech, Richard Haan, Petr Mihola a Slovák Jozef Lendacký (praví Wikipedie). K 95-letému Ladislavu Nickovi není třeba nic dodávat. Jako běžec převlečný do plavek jsem šel trochu rozproudit krev během a po kilometru už měl mízu rozprouděnou dost na to, abych mohl do vody. Slovo teplota vychází z kmenu teplo a při vodě 2,5°C se o teple moc mluvit nedá a namísto kmenu se můžem bavit leda tak o kládě. A i když to bylo zatím moje nejdelší setkání s ledovou vodou, tak musím říct, že to bylo v pohodě. Start 250m trati byl nespolečný proto, že na nebonifikovaných tratích (dnes vše pod 750 m) se neboduje pořadí, ale účast. Z mých, v porovnání s ostatními účastníky skromných zkušeností vím, že klíčový je vstup do vody a prvních pár metrů. Před vstupem do vody je potřeba se pořádně nadechnout a nezačnout lapat po dechu tak, jak to ledovka vyvolává. První metry je třeba nepřepálit tempo a držet dech v normálu. Voda ale byla hodně ledová a já příliš odkysličený na to, abych to odkrauloval. Zkoušel jsem pár temp, ale měl jsem problém to udýchat a kyslík z vody zatím dýchat neumím, tak jsem to přeprsil. Taky jsem poprvé plaval s neoprénovou čepičkou, kterou se mi napoprvé nepodařilo nasadit tak, abych měl pořádně vodotěsné oči. Když se ještě vrátím k té kládě, tak ta se při plavání nechává na břehu. Po tom čtvrtkilometru jsem byl v úplné tepelné pohodě a z vody jsem vylézal po asi šesti (?) minutách plavání po velmi slabém proudu. A tam jsem si tu kládu zase vyzvednul. Ta pravá zima pro mě není snížek a ranní mrazíky, ale ten čas, kdy vylézám z vody. A to jsem ještě zjistil, že jsem se na startu zapovídal tak šikovně, že jsem neodevzdal boty a mikinu a v cíli jsem je donesené neměl. No furt lepší než kdyby to bylo na kilometru - ten čtvrtkilometr jsem si ještě jednou tam a zpátky odběhl, sice bosky po zmrzlé trávě a bahně, ale to bylo v tu chvíli tak nějak jedno. Po půl litru čaje a dalším kilometru běhu jsem se dostal zase do tepelné pohody, ze které už mě dostal až hlad doma. $$OBR387838$$ "Něco jsem si nechal na startu, hehe :)" Nejlepší pocit mám z toho, že přestože jsem v této sezóně udělal první velký krok, je ještě zatraceně pořád kam jít. Mám ambici plavat alespoň 750m trať a až se plavecky trochu zlepším, poplavu doufám i kilometr. Ledu zdar!

8 komentářů:

  1. ...sugestivní, hned si du pro zahřátí udělat v mikrovlnce svařák z cideru... Říkáš před vstupem do rozpuštěného ledu se pořádně nadechnout a nelapat po dechu.... to si budu pamatovat.

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš, jak jsem tě ušlechtile inspiroval..
    Když začneš (začnu) lapat po dechu, moc ti toho v plicích nezbude a dýcháš mělce. Navíc svaly v chladné vodě mají tendenci se \\\"zaseknout\\\" a hluboký, pravidelný nádech, který je potřeba pro správné tempo kraulem, se ti nepovede. Já mám pak vždycky tendenci nadechnout v okamžiku, kdy je hlava ještě pod vodou, a to není úplně košer.

    OdpovědětVymazat
  3. Hezky jsi to zaplaval. Už na tebe mám jen 27 bodů náskok, makej dál :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky :) Pro mě je teď nějaká plavecká turistika celkem nereálná vzhledem k zapojení do projektu Rodina 2009, takže nevím, jestli ještě nějaké body nasbírám. Ale docela určitě budu pokračovat v tréninkách a budu prodlužovat vzdálenost až do pokročilých stupňů tuhosti :)

    OdpovědětVymazat
  5. Machy a vl001 : Jak vlastně často trénujete? Já se třeba snažím každý týden jít alespoň dvakrát. Někdy mám dobrý týden a zvládnu i tři plavby. Jindy však stěží jen jednu.

    Mimochodem, včera byla Vltava nádherně klidná, ani vlnka. Takou ji mám nejraději. Taky jsem zjistil, že prví příznaky chladu se u mne dostaví zhruba po čtyřech minutách -- začínám necítit prsty a cítím tuhnutí svalů... ale plavat se dá i dalších několik minut prakticky v pohodě.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem byl v lednu třikrát: jednou přihlásit se do klubu, pak jednou v Podolí a nakonec na ledech. Na víc nemám moc času, ale chtěl bych to ustálit na jedné plavbě týdně (asi začnu chodívat ve středu odpoledne do klubu - včetně dneška).

    Vltava při ledech moc klidná nebyla - při kraulu by to bylo jedno, ale s hlavou nad vodou to není nic moc.

    Dnes to zkusím natáhnout na deset minut a uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já chodím, jak se mi chce:-) Snažím se aspoň jednou týdně. Když mi jednou \"utekla\" teplota vody, klidně jsem šel v jednom týdnu čtyřikrát na chvilku a vodu tím rychle \"dohnal\". Při úplně zamrzlé řece se mi v těch největších mrazech naopak chodit nechtělo (musel bych jen stát ve vysekané díře??) - to trvalo možná dva týdny.

    Osobně mi nedělá nejmenší problém vlézt do vody, jen výjimečně v ní však vydržím déle než tři minuty. Včera ani to ne, prsty tuhly strašně rychle.

    OdpovědětVymazat
  8. Tuším, že otužilost nijak rychle neodeznívá a pokud není psychický blok, dá se chodit i méně často..

    Na dnešek chystám jednu speciální doteď neodzkoušenou akci. Při úspěchu ;) vás budu informovat.

    OdpovědětVymazat