Kryathlon - Memoriál Václava Pátka, neděle 1. února 2015

Praha, Ski Park Velká Chuchle

V neděli 1. února 2015 zažije Praha závodní premiéru nové sportovní disciplíny zvané Kryathlon. Takto pojmenovaná je kombinace tří disciplín inspirovaná triatlonem, v tomto případě jsou ale disciplínami zimní plavání v ledové Vltavě (250 nebo 25 metrů), běh (2,5 km) a běh na lyžích (5 km). Závod nese přídomek "opravdový zimní triatlon". V plavecké části jsou totiž zakázány neoprény, což při předpokládané teplotě vody ve Vltavě kolem 3°C dělá ze závodu opravdovou výzvu. Po běžecké disciplíně bude následovat běh na lyžích, který se bez ohledu na okolní podmínky poběží na sněhu v zasněžovaném areálu Ski Parku Velká Chuchle.

Závod je jako Memoriál Václava Pátka pojmenován na počest vynikajícího sportovce, který exceloval ve všech třech disciplínách. Mimořádný byl zejména jako běžec, kdy např. v roce 1984 zaběhl maraton v čase 2:18!

Partnerskou organizací Kryathlonu je Aliance žen s rakovinou prsu. Závod organizují členové I. plaveckého klubu otužilců Praha (I.PKO).

Více informací o závodu, Václavu Pátkovi a registrace do závodu na www.kryathlon.com.

Tolik tisková zpráva. Dodám ještě, jak to všechno vzniklo. V roce 2012 uhodily na začátku února arktické mrazy. V předvečer Branických ledů, tradičního závodu I. plaveckého klubu otužilců Praha, jsme uctili památku Ladislava Nicka, nestora českého zimního plavání. Ten se svého posledního závodu zúčastnil právě u nás v Braníku rok předtím, ve svých 97 letech!

Při měsíčku jsme si ve dvanáctistupňovém mrazu zaplavali s pochodněmi ve Vltavě (reportáž České televize z akce zde). Jack, Matěj, Václav a já. Po plavání a následném zahřátí u rozpálených klubových kamínek jsme se přeplavili na ostrov, kde jsme u ohně zepředu rozmrzali a zezadu zase zamrzali, debatovali a nakonec přímo na ostrově stanovali ve skoro dvacetistupňovém mraze. A tehdy mezi mnou a Jackem padla první zmínka o zimním triatlonu. Tři roky to v nás zrálo a teď ho tady máme. Kde jsou čtyři účastníci tohoto večera dnes? Já a Jack v organizátorském týmu Kryathlonu, Matěj závod absolvuje jako vyslanec Aliance žen s rakovinou prsu a památku Václava uctívá sám název závodu - Memoriál Václava Pátka. 

Václave, čest tvé památce a Kryathlonu ZDAR!

Podzime, podzime, ty mi to dáváš!

Podzim jsem nikdy moc rád neměl, hlavně kvůli hnijícímu listí, všeobecné vlhkosti a ze zlosti na končící léto. Poslední roky to ale mám jinak. Možná je to střídáním životních fází, že i střídání ročních fází beru s větší radostí. Třeba i mě brzo opadá listí a zbydou holé větve. Ostatně jablka jsou už pod stromem, tak co.

Letošní podzim jsem se ale rozhodl užít za každou cenu. Můj tematický program Chutě a vůně podzimu dopadl silně na celou rodinu. Začal jsem stylově dýní Hokkaido: první servis dýňový krém, druhý servis dýňové rizoto a dokud je rodina naladěná - dýňový koláč. Pak pro změnu zapečená špagetová dýně. Další kolo dýňového krému už indikuje sníženou absorbční schopnost rodiny. Je čas přesedlat na jiného koně.

Při krásné podzimní procházce sbíráme dvě hodiny šípky. Je jich plná mísa. Po dvou hodinách čištění je toho polovina a všichni se škrábeme, jak v sobě máme zapíchané ty drobné pichláčky. Zbývá to poslední - uvařit marmeládu. Po další hodině mám hotovo a DVĚ MALÉ skleničky stojí jako dáma a král na vyhraném poli této podzimní partie. Kdo chce zažít a ochutnat podzim, nemůže si tuhle zábavu nechat ujít! 

Šípková marmeláda (test trpělivosti)

Cestou do práce jsem každé ráno pozoroval krásnou mladou lípu, jak jí postupně žloutnou listy, pokaždé si jeden utrhl a založil do krásné knihy Václava Cílka na stranu 94 (později 95). Ba ne, podzim je krásný: barevný, tichý. Někteří z vás mi občas říkají, že si před čtením mých zápisků musí uvařit čaj. Běžte si postavit vodu, ať se vám to mezitím vylouhuje, chvilku počkáme.

Tak.
 
Co si na podzimu užívám nejvíc, je ten všeobjímající kontakt s Matkou přírodou. Vytřepat z plavek suchý list z minula a jít si zaplavat při úplňku: kraul s nádechem na měsíční stranu - kousnout si měsíce - zapít to Vltavou a tak pořád do úplného lunárního nažrání.

Ilustrační foto: luxusní lázeň v přehradě na Horní Bečvě

Mí kluboví kolegové Jack Bright a Zdeněk Tlamicha byli letos součástí mezinárodní štafety, která vůbec poprvé překonala Beringovu úžinu. Je to světový rekord, neskutečný výkon a doporučuju vám si o něm přečíst něco víc. Jejich výkon můžete i dodatečně podpořit na stránkách World Open Water Swimming Association, kde jsou nominováni mezi patnácti nejlepšími výkony roku. Ale hlasovat nemusíte, s přehledem vedou!

A právě se Zdeňkem jsem se domluvil minulou středu na společném tréninku. Vzduch kolem 9°C, Vltava má přitažlivých 8,5°C, je pět odpoledne, takže tma jak v písečné duně (nechtěl jsem říct v prd3!1). Jsme domluvení na "plážičku", což je velmi laskavé označení pro ten nejhorší trénink, který si teď můžu naložit - 850 metrů proti proudu k loděnici a pak zpátky. Plaveme vedle sebe, oba vodu v uších, zamlžené brýle, moje dioptrie čumí nerušeně do tašky v klubovně. Zvedám hlavu a volám na Zdenka, halekáme na sebe a nevidíme se, a to jsme od sebe pět metrů. Na plážičce jsme za asi 28 minut. Když jsem tam, čekám na Zdeňka a do bůčku se mi začíná zakousávat Matka příroda. Těším se dolů. Zdeněk se vymlouvá na to, že si ještě musí vylejt vodu z brejlí a plave dál - o kus dál na štěrkách je krásný trenažér - v tom místě to krásně táhne. Tak jo. Chvilka vzepětí v silném protiproudu a jedem dolů. Po půlhodině už jsem docela prolezlý zimou - když natáhnu prsty na ruce, malíček díky prochlazenému nervu v lokti nechce poslouchat. To je známý bug. Po asi 1800 metrech a 45 minutách lezem z vody a je to paráda, dát si takhle do těla. Za chvilku u kamen přichází ta chvíle, kdy to zas taková paráda není, protože tělo začne průměrovat teplotu jádra s hodně prochlazenými periferiemi a tělesná teplota dál klesá. A klepeme se. A nadáváme. A smějeme se tomu. No prostě krásný podzimní den u vody, tak to má být. Po deseti minutách je klid a rodí se další plán.

Za týden jsme domluvení na trénink o půl hodiny dřív. Vodíková hvězda je už za kopcem, když za soumraku, na mrazivém vzduchu o teplotě -1°C lezeme opět do 6.8°C "teplé" Vltavy. Tentokrát žádné zastavování a kochání se, ty dva stupně dolů jsou znát. Mezi běžci se říká, že neexistuje zima, jen špatně oblečený běžec. Já říkám, že neexistuje zima, jen špatně najezený plavec. Před hodinou jsem do reaktoru hodil druhý oběd, tak to teď musí frčet. Po prvních pěti minutách se cítím výborně a komfortně, je to naprosto úžasné. Barvy dne pomalu mizí, zbývá to krásné něco mezi světlem a tmou, které nastane tehdy, když se ve spektru láme vzácná zelená. Přímo přede mnou svítí na nebi Venuše. Po deseti minutách jsem pod mostem, za 22 minut plážička. Dnes to ani mně nedá a jedu na trenažér. Pak otáčím a jedu už v úplné tmě zpět. Kolem třicáté minuty už jsem dost pokousaný zimou a zažívám solidní diskomfort už ve vodě.

Zdá se mi, že se třepu, tak zastavuju - jenom se mi to zdálo. Jedu dál. Přes všechnu tu všeobjímající čerstvost, která nedovolí soustředit se kolikrát na nic jiného než na vodu, mi začínají mizet některé složky obrazu světa - mizí mi plné vědomí. Jako by někdo vykopl pár planěk z plotu, na který se dívám a za nimi je jen tma. Prochlazená hlava spolu s tmou oslabujou prostorovou orientaci a pocit hladiny. Co úsudek? Poznám případnou vlastní chybu? Nepřepínám síly? Beru všechnu zodpovědnost, kterou mám a stanovuju pevné předsevzetí: až uvidím nějaké schody, tak vylezu. Kazí mi to jen to, že nevidím vůbec nic. Ale ani se mi nechce končit takový jedinečný trénink, vím kde jsem, to zvládnu. Krauluju při břehu dál a do lýtek se mi pouští takové příjemné křeče. To nebyly křeče, to byly jen poslíčky. Křeče mám až teď, ale fest, AU. Už se s nima nedá plavat, tak zastavuju, protahuju a pokračuju. Plácám to do cíle, kde jsem za 41 minut, HERGOT UFF. 


Ilustrační foto jako obvykle nemám, protože byla tma. Dost.


Vzduch o deset stupňů míň než minule, voda o dva míň, přitom stejných 1800 metrů, dnes to dobře dostanu. Pozor děti, z Vltavy leze dřevěný mužíček Pinocchio, sotva si trepky obuje, tak ať to nedostanete klackem. Homo homini hovadem. Vzpamatovávám se z toho, jak mi Matka příroda prosedla graf průběhu tělesné teploty v čase. Vím, že to musím zvládnout sám. U kamen se klepu, vibruju, klepotám. Zažívám intenzivní celotělní bezohniskovou bolest, hnus, silný tlak na psyché. Činky, kamna, činky, kamna, činky, čaj, kamna. Po deseti minutách mám skoro strženou hnusoměrku, do mimických svalů dostávám křeče z bolestné grimasy, chvilka malověrnosti, že příště už ne, ale blíží se ten zlom, kdy se jednou nadechnu už s úsměvem, z úst naposled vyletí nějaká ta peprná a následuje čistá endorfinová koupel s adrenalinovou omáčkou. Zvládl jsem to sám, a to obrovskou sílu pak mám, že bych rozbíjel vlaky a skály táh sám :))

Ach, podzime, podzime, ty mi to dáváš! A já to beru!

Arktický kempink, arktické plavání - Branické ledy 2012

Dá se před závodem v zimním plavání přespat na místě den předem ve stanu? Když je kolem nuly, tak to jde, jak jsem si potvrdil při podzimním kryokempinku v Čehovicích. Jak to půjde v arktickém mrazu, se teprve uvidí. Podmínky jsou skoro až hrozivé, mrzne až praští a každým dnem média hlásí, kolik lidí kde umrzlo. Do jedné ruky beru všechnu pokoru, která ve mně je a ptám se sám sebe, jestli z plánu couvnu. Do druhé ruky beru zkušenost z minula a odpovídám, že to půjde, nejsme na pólu.

První ledový muž aneb Pocta Ladislavu Nickovi

Ladislav Nicek byl jedním z největších českých zimních plavců. Zná ho i ten, kdo nezná jeho jméno. Starý pán, který dělal zimní plavání, a to až do posledního roku svého nesmírně dlouhého života. Když 12.května 2011 zemřel, bylo mu nedožitých 98 let. Ještě v únoru 2011 se zúčastnil své poslední soutěže v zimním plavání - Branických ledů. Stejně jako vždy: nenechal se nikým vozit, v sobotu ve 4 ráno sednul na vlak, dojel do Prahy, kde dostal čestnou úlohu začít závod svým plaváním. $$OBR487391$$ Pocta Ladislavu Nickovi - pamětní deska

Svatomartinské "běhání" a jiné kikiriký

V půlce října jsem se odhodlal a opět nazul běžecké boty, abych nabouchal desítku, a to za 46:15. Na to, že jsem vůbec netrénoval naprosto nečekaný čas. Abych si nerozházel běžecké bohy, vydal jsem se rekord sezóny poctivě vrátit na ovál, kde jsem se ale opět nečekaně zlepšil. O celé 3 sekundy. To jste mi zas mohli trochu přidat, ne? Povzbuzen návratem dělám díru do tmy sobotní noci a vybíhám na další desítku.

Zimní plavání Hradec Králové - 3.12.2011

Poslední dobou se mě často někdo ptá, jestli mi v tom tričku a šortkách v nule není zima. Samozřejmě, že je. Ale zatímco mi kdysi tělo různě naznačovalo, že chce teplo, dnes už jen rezignovaně "mávne rukou". Zima je, ale nevadí, protože se stala součástí každodenního boje. A s adaptací přišla i svoboda koupání. Třeba jako zrovna teď v Hradci: voda 3.7°C (stejně jako loni), trať 750 metrů.

Podzimní kempink & zimní plavání Čehovice

Dá se před závodem v zimním plavání přijet na místo o den dřív a přenocovat ve stanu? Nevím, tak to zkusím. Musí to jít: před 17-ti lety jsem zkoušel, jestli je můj spacák opravdu do -5°C. Jen já, karimatka, spacák a igelitový rukáv přímo na sněhu. Sněžilo a ve 4 ráno mi za hlavou začli srnci ožírat suchou trávu. Spacák byl dobrý. A ten samý bude muset být i dnes po těch 17 letech. Moje dobrá žena se ještě ujišťuje, jestli jsem si nevzal ten fialový, což je deka se zipem dobrá leda tak do tělocvičny, o kterém jsem během letní dovolené jako každodenní uživatel opakovaně prohlásil, že by v něm byla zima i mrtvému. Jestli jsem magor, tak ne zas tak velký.

Zimní plavání - Punkva 2011

Na začátek trocha čísel: pod náma až 12 metrů chladné vody, nad náma 100 metrů skály, před náma 300 metrů plavání jeskynní řekou, za náma 62 let skalní tradice. To jsou letošní parametry tradičního otvíráku sezóny zimního plavání, kterým je Memoriál T.K.Divíška. $$OBR479750$$ Je nás nepočítaně!

WINTER SWIMMING IS COOL!

Nová sezóna zimního plavání nemůže začít, dokud se symbolicky nerozloučím s tou starou. Tímto vítejte do světa, ve kterém se masy lidí nechávají zimou rozkousat na malé kousky, aby se vlastní silou dostali zpět do ještě pevnějšího celku.

Zimní plavání - film

Klubový kolega z 1. Pražského klubu otužilců Jack Bright točí dokumentární film o zimním plavání. Film je natočen a je v postprodukční fázi. Aby byl dokončen, umístil Jack informaci o projektu na server IndieGoGo, který je specializovaný na fundraisingové kampaně. Tím pádem má každý, koho projekt zaujal, možnost podílet se finančně na jeho vzniku a na oplátku získá některý z bonusů podle výše svého příspěvku. Začíná to kopií filmu na DVD, zobrazením v závěrečných titulcích, možnosti zúčastnit se projekce filmu s autorem apod. Při natáčení tohoto filmu se mi dostalo možnosti stát před kamerou. Film bude v češtině a počítá se i s anglickou jazykovou verzí.

Zimní plavání Hradec Králové

Deváté kolo českého poháru v zimním plavání zve do Hradce. Plave se po proudu, takže se hlásím na kilometrovou trať. Cestou se snažím překonat chvění před závodem a i když z auta sleduju čerstvě zasněženou krajinu, namlouvám si, že do Hradce jedu do léta na teplou vodu. Představuju si, jak mě slunce pálí do tváře a nastavuju mu i druhou. A pomáhá to, mírně jsem se z té představy orosil a těším se. A mám na co, voda díky sněžení klesla za dva dny o 2 stupně na 3.5°C a ledová voda je pro zimní plavání to nejlepší. Vzduch žádnou teplotu nemá (0°C). Celkem se závodu účastní 110 plavců, což je rekordem soutěže.

Zimní plavání Fojtka u Liberce

V sobotu se konal pátý letošní závod českého poháru zimního plavání. Oproti loňsku byla teplota o dost vyšší: loni 3.4°C, letos 6-7°C. Pro mě první závod v sezóně, na kterou se poctivě pripravuju od 19.července, kdy jsem naposled dostal chuť dát si při koupeli teplou. Od té doby na mě teplá nesmí. Proč? I ve výhni nejprudšího léta se nedá zapomenout na Náchod, Choceň, Plzeň, Branické ledy - na závody, na kterých člověk v ledové vodě dostane svoje. S takovou motivací v hlavě konstatuju, že se mi chuť na teplou podařilo dokonale potlačit. Jenže z vodovodu teče voda teplá 15°C , a to je od té závodní ještě furt hodně daleko.

Podzimní plavání - všechny chmury zahání

aneb Nábor otužileckého kroužku Tak už je to tady. Poetika podzimu. Ale místo toho, aby si roční období nějak důstojně předávaly vládu, podzim mlátí do léta klackem a už z něho brzy vymlátí všechny ty sluneční odlesky, noční bouřky, parné dny a hromadu lahváčů. Příchod podzimu vnímá spousta lidí silně. Někdo chmuří, někdo nakupuje zásobní alkohol. Já patřím zatím jen do druhé skupiny. A příchod podzimu ignoruju, protože o důležitých záležitostech by měl člověk být informován oficiálně. Takže dokud mi nepřijde doporučený dopis o změně ročního období, tak to tričko a šortky prostě neodložím!

Mistrovství ČR v zimním plavání - Čehovice 3.4.2010

Původní termín pro Mistrovství ČR v zimním plavání byla půlka února. Ale Brno zamrzlo, a tak se termín musel posunout. Posunul se skoro o dva měsíce dál do desetistupňové vody. Někdo by mohl namítnout, že takové podmínky jsou pro Mistrovství republiky nedůstojné, ale já se ptám: "Kdes byla zimo, když jsme stáli nachystaní v plavkách na břehu? Bylas schovaná pod ledem." Takže tento souboj považuju za plnočaré vítězství zimních plavců.

Branické ledy - 6.2.2010

Jeden jediný závod poháru jsem měl v termínovce stanovený napevno, a to Branické ledy. Závod pořádaný mým klubem - I.PKO. A taky závod, na kterém jsem loni na trati 250 metrů začal se závodním zimním plaváním.

Lipenský kryoport

Kryosportovní sezóna vrcholí a to přináší nové výzvy. Na dvoudenním firemním výletu na Lipno jsem samozřejmě nemohl vynechat kryosportovní vložku a řádně se připravil. Kromě plánovaného ponoru jsem nevynechal ani jiné sporty, takže do svých statistik připisuju necelých 40 kilometrů probruslených na lipenské přehradě, 3 hodiny bowlingu a 4 cykly v sauně.

Setkání otužilců na Metuji - 16.1.2010

Náchodský závod byl loni nejtěžším závodem sezóny - bylo třeba vysekat v ledu bazén a plavalo se v něm. Doposud jsem to znal jenom z fotek a vyprávění, ale samozřejmě je nejlepší vyzkoušet si to na vlastní kůži. Motivace je o to větší, že je voda stojatá a má 2°C, takže si konečně můžu vyplavat třídu. Tentokrát už tu nejvyšší - mistrovskou.

Objev sezóny na plavbě silvestrovské

Podle otužilecké bible Adaptace na chlad u člověka se (pro účely této knihy) dělí populace na otužilce a kontrolní skupinu. Kontrolní skupino, uvař si horký čaj, je tu další díl kryofilního deníčku.

Objev sezóny na štěpánské plavbě

Aspoň o Vánocích jsem se rozhodl ušetřit rodinu kryoplaveckých výletů a vypustil jsem nejobsazenější závod sezóny - tradiční Memoriál Alfréda Nikodéma alias plavání na Štěpána u Národního divadla. Vody je všude dost a tak se půjdu zahojit jinde - na hornobečvanskou přehradu. Shodou okolností se start v Praze kryl přesně se startem mým, akorátže v Praze nekryl hladinu led. Na přehradě byle nesouvislá ledová vrstva s maximální tloušťkou do tří centimetrů.

Napříč Chocní - zimní plavání - 5.12.2009

Věřte nevěřte co se mi v soboru nestalo. V poledne jsem sedl do auta, povolil ruční brzdu a samo mě to dovezlo až do Chocně na můj poslední letošní závod. Zimní plavání mě totiž pěkně táhne. A taky mě pěkně táhnul výhled na to, že si konečně zaplavu 750m v ledové vodě a získám mistrovskou třídu. Z třídy ale nic nebude, Tichá Orlice má těsně přes čtyři, přesně 4,5°C. To mi ale radost ze závodu nezkazí. Mistrovskou třídu si sice nevyplavu, ale zatím ji stejně nebudu potřebovat.