středa 15. dubna 2009

Konec otužilecké sezóny (Český pohár zimního plavání)

S posledním závodem (Nová Paka 4.4.) jsem si trochu zabilancoval a zhodnotil svoji první otužileckou sezónu. Ať jsou moje výkony jakékoliv, je jasné, že jsem si posunul hranici a že jsem si to na začátku sezóny nedokázal představit. Když si vzpomenu na to, jak jsem začínal a jak mi osmistupňová voda připadala snesitelná, ale strašilo mě, jak to půjde v ledové..
Jde to, stačí překonat psychický blok. Když to srovnám s otužováním vzduchem, tak to je oproti otužování vodou sice "nízkooktanové", ale jedno zůstává - čím větší kosa, tím dřív se od ní tělo odstřihne. Rozdíl mezi nulou v tričku a pěti stupni je vnímatelný - při nule se cévky v kůži dřív stáhnou a tělo se od zimy dřív odizoluje. Když se podívám na své 58. místo ve své kategorii (celkově 239/384)´v Českém poháru zimního plavání, tak si říkám, že být tak vysoko po jednom jediném závodě je neadekvátní. To se může stát asi jenom ve sportu, kde jsou tak vysoké bariéry vstupu jako v zimním plavání. Přijde mi to podobné jako s během. Ten, kdo neběhá, na běh nadává, že ničí klouby, že ho klouby bolí, a tak. Kdo se přenese přes tyto počáteční problémy, zjišťuje, že vydržet běhat není jednoduché a když málo zainvestuje do toho hlavního - do bot, tak to jeho zdraví klidně rozzdýchat nemusí a co se týče běhu samotného - zůstane pod kopcem. Na druhou stranu existujou běžci, kteří mají na tachometru přes 100 000 kilometrů a těch, kteří mají desetitisíce už bude fakt hodně. To všechno jsou lidi, kteří se bezpečně dostali přes bariéru vstupu. V zimním plavání je bariéra snad jenom jedna - zima, ale je o to větší a necelé čtyři stovky plavců, kteří jsou členy klubů, to dokazujou. Samozřejmě ne všichni otužilci jsou organizovaní v klubech. Ale ty samozřejmě lanaříme. Že, Jakube. Nechceš vstoupit? :-) Bariéra překonat jde. A je to zase jenom bariéra na začátku. Při vstupu do vody je třeba překonat psychický bloček a ve chvilce nesvobody strpět to, že nemůžu myslet na to, co chci, ale na to, že cítím hroznou klemru. Ta myšlenka je řekl bych až obsedantně insistentní. Ale po několika prvních minutách se celá kůže odhlásí ze systému a zbyde jenom jádro. Ten pocit, když se člověk překoná stojí zato. Můj předposlední zápis do kryofilního deníčku je z minulé středy. Poprvé po změně času jsem ve slunečném odpoledni vyrazil trochu ohřát Vltavu. Po minutě s vodou po stehna jsem myslel, že do ní nevlezu, ale pak jsem se kousnul a vyrazil proti proudu cca 240 kubíků za sekundu. Průtok byl celkem silný a voda kalná, takže kraula jsem zatím odložil. V prvních dvou minutách jsem se moc komfortně necítil - holt byla přestávka a jestli si dobře pamatuju, v únoru jsem dva stupně snášel líp než dnes sedm. Chtěl jsem doplavat po špičku náspu, což je asi 250 metrů proti proudu, ale nakonec jsem se rozhodl, že to otočím po devíti minutách a asi 225 metrech. Nechtěl jsem to po přestávce přehnat - ve vodě totiž člověk zimu necítí. Jak silný byl proud jsem si všiml, když jsem na jedno tempo urazil tak zhruba čtvrt metru. To, co jsem proti proudu plaval 9 minut, trvalo zpátky tři a půl minuty. To je taková hezká slovní úloha: "Plavec plave z bodu A do bodu B nejdřív proti proudu.. .. Jak rychle teče řeka?" Po krátkém rozběhání jsem se dostal do úplné tepelné pohody a naplánoval, jak se příště svezu kilometr po proudu. Suma: 12.5'@7°C Poslední zápis mám ze dneška. Opět slunečné odpoledne, tentokrát jenom 200 kubíků/s a o poznání čistší řeka. Nechal jsem doma plavecké boty, tak jsem plaval proti slabšímu proudu a zpátky - opět prsa. Mezi 30. a 120. sekundou obsedantně insistentní klemra, dále pohoda: kachničky, labutě, lodičky.. Po 12 minutách a 340-ti metrech jsem to otočil. Když jsem plaval zpátky, plaval vedle mě nějaký klacek, tak jsem ho vyzval na souboj a je to dobré: plavu rychleji než klacek! Po 15 minutách cítím, že mi mírně provazovití ruce a trochu tuhnou nohy, ale jde to snést. Zpátky to tentokrát bylo za 7 a půl minuty. Tepelná pohoda přišla po kilometru běhu a pár dalších minutách sušení. Suma: 19.5'@8°C A dozvěděl jsem se, na co si musí takový říční plavec ve Vltavě dát největší pozor. Na skify. Dostat tou úzkou špičkou lodě do hlavy nebo do veslem do zad je hodně nebezpečné - v okamžiku srážky jsou totiž plavec i skifař zády k sobě a neví o sobě. A taky rozdovádění labuťáci prý nejsou špatní. V obou případech naštěstí zatím bez incidentu.. V okamžiku, kdy jsem po plaveckém kempu naladěný na techniku plavání je výborná zpráva, že se mi lamanchista Jan Novák někdy v teplejší vodě mrkne na kraula! Plavecký hero na plavecké zero! Příště už to kraulem zkusím, v osmi stupních už to půjde. Milníčky:
Celý kryofilní deníček zde. Nejkurióznější dotaz sezóny: A jak do té Vltavy chodíte? Není vám cestou od klubovny zima? (Jestli už je někde zima, na vzduchu cestou do vody to fakt není ;) Tudy cesta vede. Ledu zdar!

8 komentářů:

  1. Tak výsledek jsem dopředu nevěděl, ale věděl jsem, kdo bude řešitel a že to bude dobře :)

    Zajímavé je, že průtok 240 m3/s znamená 0,33 m/s a průtok 200 m3/s už jenom 0,14 m/s. Platí tady, že pokles průtoku na 83% znamená pokles rychlosti toku na 42%.

    A ještě jsem se ptal zkušených plavců a plavat chodí za všech podmínek, a to letos bylo třeba 400 - 500 m3/s. To bych dopředný pohyb nezaznamenal vůbec a bylo by po počítání..

    OdpovědětVymazat
  2. Každá řeka je jiná. Na Svratce stačí 50 kubíků, aby se nedalo plavat proti proudu ani kousek. Ale zase svezení po proudu je fajn, tak rychle to v bazénu neumím:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Svůj bod zlomu si budu moct zkusit asi až příští rok na jaře. Z toho, co jsem viděl, tak myslím, že se přes 400 kubíků nedostanu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ale jo, příští rok se asi přidám (do klubu :-)

    Teď mě nejvíc trápí, že stále neumím pořádně plavat, kilometr mi trvá třicet minut a plácám se takovým podivným (ne)stylem...

    Jaký byl kemp? Naučili by tam úplné střevo kraula, nebo se tam všichni už jen zdokonalují?

    Pokud jde o průtok, nejde ani tak o proud, prostě si zaběhneš kilometr proti proudu a pak \"letíš\", jde spíš o to, že při velkém průtoku bývá voda i hodně špinavá a plná plovoucího bordelu... Teď jsem byl při 200m3, šlo to, voda těch 8, čistota celkem dobrá.

    Jinak sílu vody jsem zkoušel na Berounce, vyzkoušel jsem si, když se nemůžeš hnout z místa a voda ti podtrhává nohy a neustále tě strhává. Na to je dobré místo u Všenor. Člověk se cítí úplně bezmocný. Dobrý je si to vyzkoušet na místě, které dobře znáte a kde víte, jak se poté z vody dostat i v extrémní situaci.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak konečně, sláva, sláva! ;)

    Kdybych měl víc času, asi bych volil pravidelné plavání s etriatlon.cz. Ale s tím, že jsem na rodičovské dovo, mi víc vyhovoval ten víkend. Na kempu byli i úplní začátečníci a jak se jim to líbilo, by museli říct oni. Časem možná napíšu o kempu nějaký report.

    Kdybys chtěl, něco málo bych ti mohl doporučit sám. Nejsem sám nijak extra plavec (1 km za 20:41), ale k tomuto času jsem se dostal jako samouk.

    Když vidím tu rychlou vodu, tak si vždycky říkám, že do ní nevlezu. To by se mi taky mohlo stát, že kdyby se nepodařil výstup v Braníku, mohl bych dojet třeba až na Výtoň. A vracet se v zimě v plavkách po nábřeží, znáš lidi.. :)

    OdpovědětVymazat
  6. S časem je to bída i u mně... s tím mým kraulem je to tak, že teprve vloni jsem nad tím začal přemýšlet, že bych se to měl naučit. Takže nyní již chápu princip, ale nejsem schopný dělat vše najednou, vždy na něco zapomenu nejčastěji na práci nohou nebo výdech... takže to bude chtít asi hodiny zkoušení a snad se mi to \"dostane pod kůži\".

    Jinak když tě strhne proud, tak pod Vyšehradskou skálou je schodiště do vody -- lezou tam tudy potápěči... ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. No, klidnější průtoky budou moje oblíbenější. Naposled jsem byl teď ve středu a protože voda měla o stupeň víc, prokládal jsem prsa kraulem. Celé kraulem mi to zatím nešlo, aspoň proti proudu se plave hůř. Nakonec 18.5\'@8.9°C - každý stupeň je teď znát.

    OdpovědětVymazat