neděle 28. listopadu 2010

Zimní plavání Hradec Králové

Deváté kolo českého poháru v zimním plavání zve do Hradce. Plave se po proudu, takže se hlásím na kilometrovou trať. Cestou se snažím překonat chvění před závodem a i když z auta sleduju čerstvě zasněženou krajinu, namlouvám si, že do Hradce jedu do léta na teplou vodu. Představuju si, jak mě slunce pálí do tváře a nastavuju mu i druhou. A pomáhá to, mírně jsem se z té představy orosil a těším se. A mám na co, voda díky sněžení klesla za dva dny o 2 stupně na 3.5°C a ledová voda je pro zimní plavání to nejlepší. Vzduch žádnou teplotu nemá (0°C). Celkem se závodu účastní 110 plavců, což je rekordem soutěže.
$$OBR456607$$ Místo startu královské kubatury Co se týče mého tréninku, tak za zmínku stojí jediná věc, a to že jsem byl poprvé od říjnového rekordu na teplém kilometru zase v bazéně a posunul jsem si rekord o celou minutu na 19:17. Že by mi činky otevřely nějaké okénko v technice? Nebo něco žeru? Každopádně věřím, že malou změnou v taktice se brzo pod těch 19 minut dostanu. Na dvousložkový sport zimního plavání je ale třeba trénovat nejen to "plavání", ale taky to "zimní". S teplou vodou jsem se rozloučil před čtyřmi měsíci a dodnes 100% držím. Hodně pomáhá vzduch, cestou do práce nemám víc než jednu vrstvu - tričko nebo košili. Začíná to ale být dost nepříjemné, někteří lidi si mě totiž tajně fotí mobilem. Já ale nemám jinou volbu, trpím totiž termofobií. Chorobným strachem z toho, že když si teplo pustím k tělu, že mě pak zima v ledu pěkně pokouše. Hradecký závod dává mému přístupu za pravdu a moji přípravu zúročuje. $$OBR456608$$ Kulisa na startu - snad i nějaký divák přišel (cca 4000) Od startu jdeme zvolna kilometr proti proudu, prsty na nohou mi v trepkách mrznou, ale není to nic proti tomu, co je teprv čeká. Na kilometru plave 35 plavců. Povel ke startu mě zastihuje na konci startovního pole, teprv nasazuju brýle a čepici. Nemám jako minule čas přemýšlet o tom, jaký komfort ve vodě mám, protože kolem mě se pořád něco děje. Plaveme pěkně pospolu v širokém korytě Labe a daří se mi pomalu propracovávat dopředu. Kolem půlky závodu se plus mínus ustaluje pořadí a plave se mi dobře, i když od posledního závodu je teplota o 3-4°C nižší. Přemýšlím, kdy jsem naposled na závodě plaval v takové teplotě a po deseti minutách ve vodě si říkám, že mě to fakt baví. Jako každá velká překážka, kterou člověk zdolává a nakonec zdolá. Sedím na zimě obkročmo a držím opratě. Jedém! Jako vždy na závodě si do posledních minut říkám, že nejsem žádný závoďák. A jako vždy mi to nakonec nedá a jdu do finiše. Na ten nasazuju trochu brzo, protože mi začíná téct do brýlí, odepla se mi čepička a pořádně nevidím cílovou bójku. Přesto doplavávám jako první v mikroskupince tří plavců - na 12. místě. Rychle dovnitř, to nejhorší právě začíná. Mám na sobě centimetrový neoprén z pravé lidské kůže, který se jde právě rozpustit do krevního oběhu a ochladit tak ještě víc mé tělesné jádro. Utíkám jak zloděj z masokombinátu, suším se a nejde to, protože ručník nesaje a kůže zůstává vlhká. Navléct ponožky a obléct objekt připomínající svým pohybem ždímající pračku je to nejtěžší z celého dne. Nemůžu se ohnout dolů k teniskám, protože hned dostávám křeče do kyčlí a ten největší úkol mě teprve čeká: zavázat tkaničky dvěma borovými klacky, které mi visí z ramen. Daří se a je tady vysvobození, konečně můžu vyběhnout. Po dvou kilometrech sundávám rukavice a sleduju už dokonale prokrvené konečky prstů. Jsem zpátky. Vrací se mi teplo a filozoficky vzato i život, teď zase o něco silnější než byl předtím. $$OBR456609$$ Kulisa na startu - voda 3.5°C, vzduch lhostejný Nejde nezmínit výrazný výsledek Plaveckého klubu Zábřeh. Malý, ale mocný klub měl dva zástupce na obou nejdelších tratích a taky dva vítěze! Milana Štencla na kilometru a Denisu Haltmarovou na sedmsetpadesátce. V ní docela určitě vychází nová ledová hvězda zimního plavání. $$OBR456610$$ Umělecké vystoupení synchronizovaného ptactva I když byly na kratších tratích nedostatky a diskuze ohledně startu a měření a sám jsem neměl změřený správný čas, z mého skromného pohledu to závodu neubralo. Po své první účasti zde mám další závod, na který se budu rád vracet. Voda jako led, ženy jako květ, co víc si můžem přát :) Po studeném dni mě doma čeká teplá žena a po ledové koupeli led ještě jednou zapuká ve skleničce s Jamesonem. Inu, krásný sport je to naše zimní plavání. WINTER SWIMMING IS COOL! -- Kryofilní deníček zde.

9 komentářů:

  1. Normální člověk by se zeptal, proč to, proboha, děláš? :-o Ale já už jen akceptuju, že to děláš, nechávám se každým příspěvkem znovu a znovu posadit na zadek a držím Ti palce :)

    OdpovědětVymazat
  2. No mám to trochu posunuté. Normální člověk by se právě zeptal, proč to, proboha, neděláš? Je to spíš taková filozofická záležitost a zkusím se tomu pověnovat v některém z dalších článků :)

    OdpovědětVymazat
  3. Včera jsem tam taky byla, ale psát tak pěkně neumím. Příjemné čtení v teple, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. No jsi rozenej \"naborar\":). Myslim, ze se to musi libit kazdemu a uz vam posilaji houfem prihlasky do otuzileckeho klubu! Moc hezka akce a krasne zpracovani:)! Jsem neustale velky obdivovatel, ses fakt trida! 12:)

    OdpovědětVymazat
  5. Some nice puns at the end of your article. I can only agree (with my first hand experience) \"winter swimming is cool.\"

    OdpovědětVymazat
  6. Díky, Honzo, v té vodě před cílem jsem si zrovna vzpomněl na tebe a tvůj maraton v Amstru :)

    Jack, maybe we should say \"frozen hand experience\" in this case :)

    OdpovědětVymazat
  7. Richarde, pěkný sloh, bezvadná příprava z Tvé strany a velmi fandím:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky Vlasto, i já Ti velmi fandím!

    OdpovědětVymazat