čtvrtek 29. září 2011

WINTER SWIMMING IS COOL!

Nová sezóna zimního plavání nemůže začít, dokud se symbolicky nerozloučím s tou starou. Tímto vítejte do světa, ve kterém se masy lidí nechávají zimou rozkousat na malé kousky, aby se vlastní silou dostali zpět do ještě pevnějšího celku.
Kalamita Přípravu na loňskou sezónu jsem začal stylově červencovou odstávkou teplé vody. Ta pro mě od té doby neskončila. Od září jsem do studených toků chodil plavat každý týden a zajel si na dva kilometrové závody do Liberce a Hradce Královce. Zážitky vydatné, ale to hlavní bylo ještě přede mnou. V prvním prosincovém dni se potkalo pár událostí, na které dlouho nezapomenu. Tou hlavní byla sněhová kalamita, kterou loňská zima začínala. Je z toho naprosto neskutečný zážitek: vzduch -7°C, tma, podle Beaufortovy stupnice je vítr jak prase, sněží horizontálně. Tohle počasí má potenciál vykrást člověku celou sýpku. Jeden, který se nebojí ukrutné přírodní facky, zrovna leze z Vltavy ven. Chvíli ten obrázek fascinovaně pozoruju: na pozadí mdle osvětlené Strakonické leze z šedé mlhy nějaké monstrum v plavkách. Ve zkřehlých rukou má to, pro co si do té vody šlo - kosu á la prase. Hle, kolega Zdeněk, který si řádně užívá svou první sezónu. Sám vklouzávám do čtyřstupňové Vltavy a matka příroda mě okamžitě začíná liskat svými dlouhými pažemi. Dvanáct minut kraulem v černých ledových vlnách, toť pravé zimní plavání "klubu Titanic". Píseň, která mi zní v takových chvílích v uších nejčastěji, je Amongst the Waves od Pearl Jam. Ta sedí! Je sice o surfování v oceánu, ale jinak žádný rozdíl. Taky máme vlny, emoce a pod hladinou je žralok, který do půl hodiny připlave více než jistě a z teplého masa udělá chladné. Vracím se ke klubovým kamnům, ale pohoda se mi dlouho nevrací a já vím proč. Lezl jsem do vody 5 hodin od posledního jídla a není z čeho brát. Matka příroda mě dnes pěkně požvýká. Cesta domů mi ještě přidává, protože kolaps dopravy kvůli sněhové kalamitě ji protahuje o hodinu. A já jako pravověrný ztužilec chodím v bundě jen na závody. Domů si ale nejedu jen pro teplo. Chlapci mí zlatí chytli ve školce výborně vykultivovaný kmen spálové angíny a ten mě brzo s rekordní teplotou 39°C poutá na lůžko. Streptokok je strašné svinstvo. Mířím k MUDr. a po vypsání antibiotik mě ta moje stařičká doktorka ještě přijde do čekárny zkontrolovat, jestli mám čepici a rukavice. Tentokrát mám i tu bundu. Kdyby chudák věděla, že jsem si před plaváním ve Vltavě docela dost odložil, asi by to s ní šlehlo. Prosinec i z rodinných důvodů vypouštím. A do zimoplaveckého receptu musím přidat víc pokory. Leden, zase tam vlezem Do chladotoku lezu zase až v lednu po 42 dnech s otázkou, jak to vlastně půjde. Tělo si to prý pamatuje 3 týdny a pak na otužilost zapomíná. Není tomu tak, vše je jako předtím. Do kryofilního deníčku píšu čtyři stupně, z toho tři teplotní a jeden povodňový. Spolu s dalšími zimobijci běžím bosky po sněhu a ledu kilometr proti proudu, nasedám na oteklou řeku a JEDÉM! Při povodních to na kraula moc není, tak plavu prsíčka a rozhlížím se, jak při průtoku 550 kubíků za sekundu krajina kolem rychle ubíhá. Buch, buch, kilometr za deset minut. Proud je ledový a dravě víří, na hladině plavou obrovské kmeny, kusy ledu, občas se vynoří stodola. Díky tomu všemu crčí z nadledvinek adrenalin jak z děravého cedníku. Přerod v zimní zvěř považuju touto plavbou za dokončený. Branické ledy Následujou Branické ledy, tradiční soutěž 1.PKO. Před závodem se přestupem několika vynikajících plavců z Přerova do 1.PKO symbolicky propojuje Bečva, řeka Františka Venclovského, s Vltavou, řekou Alfréda Nikodéma. A je to hodně silný přítok! Do Prahy sem též připlul po Bečvě, tož vitajte! Kilometrová a dvoustupňová závodní férovka s matkou přírodou mě nachází v dobré pohodě, končím jako loni na 17. místě, ale loni nás bylo 32 a letos už 52. Loni se mi s polámanými žebry prostě neplavalo nejlíp. Tepelnou pohodu tentokrát nacházím ještě v plavkách na břehu, protože se jdu na dva kilometry proběhnout. A jdeme do finále! Vzduchoplavba Kdo se bojí, nesmí do plavek. Kdo se nebojí do plavek, ten se sotva bojí do trička. Kromě přestávek, kdy jsem s patogeny bojoval jinak než vlastními silami, nejezdím do práce jinak než v tričku. Smyslem takové akce a otužování vůbec je vyslat směrem k patogenu signál, že napadnout zrovna tohle tělo nebyl zrovna ten nejmoudřejší nápad. Při rekordní teplotě vzduchu -13°C je rozdíl proti tělesnému jádru brutálních 50°C! I když si pak v práci dám horký čaj, stejně rozmrzám pomalu jak ruská tajga. Ale náklady na biootop táhnu z vlastních rezerv a ten pocit teplotní soběstačnosti stojí za to. Až zimě ukážete pár pěkných kousků, začne se vás bát a vyhýbat se vám. Běhám? Jo, ale! Ledy mi spravily chuť, po návratu na ledové tratě jsem začal zase běhat. Jestli mají moje běžecké myšlenky tvar, vypadají jako cesta prstem po mapě. Žížala pětikilometrové cesty tam, to samé zpět. Tak to vypadá i jednoho mrazivého nedělního rána, kdy v pětistupňovém mrazu vybíhám na svou oblíbenou desítku. Prst se jako vždy sune kilometr přede mnou po zmrzlém asfaltu, ale co to? Na devátém kilometru zastavuje a čeká, až ho doběhnu. Na devátém je totiž rybník, který mi právě rozmrznul, hahá. Po chvilce dobíhám na místo, kde už jsem sám sebou netrpělivě očekáván. U rybníka, kolem kterého chodí přes den desítky lidí, není v mrazivém nedělním ránu nikdo. Zvažuju bleskovou akci Titanic: akorát si strčím mezi zuby mp3 a tak jak jsem přeplavu na druhou stranu, ten kilometr pak doběhnu v mokrém. Kdyby někdo čuměl, tak se vymluvím na probořený led a budu předstírat*, že je mi hrozná zima. Nakonec volím bleskovou akci Adam: všechen textil nechávám na břehu a hezky naostro lezu do rybníka, do kterého jsem v předchozích osmi letech nevlezl ani jednou. * - humor Očima náhodného pozorovatele to musí být něco, ale nic proti tomu, jak královsky se bavím já. Tak intenzívní pocit se jen těžko popisuje, písmena těchto slov ani zdaleka nedokážou zchladit tak dobře, jako krásný zimní dip. Od huby jde pára, od kovové hladinky se odráží řídké paprsky zimního slunce, poezie. Mám intenzivní pocit, že žiju. Nespatřen lezu zase ven, s ručníkem jsem jaksi nepočítal a kombinace zkřehlých rukou a mokrého prádla dělá svoje. Ale už jen ten pohled z ledového rybníka mění pohled na celý svět. A o tom zas někdy příště. Tímto považuju sezónu za ukončenou, na Punkvu vpřed! A nová sezóna začíná stylově - klubový kolega Jack Bright právě dokončil svůj krásný dokumentární film o zimním plavání. Již brzo ve vašich kinech! Přidejte se, tento sport je totiž ze všech sportů nejvíc COOL ;)

9 komentářů:

  1. Richarde, tak jak Jack natočil film, tak doufám, že od tebe si jednou přečtu moc pěknou knížku o té naší společné kamarádce.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, Jirko. Napsat knížku o zimním plavání není nic jednoduchého. Protože jak jistě uznáš, taková knížka musí mít 22 kapitol :)

    OdpovědětVymazat
  3. Richarde, myslím, že jsi na dobré cestě postupně získat zbytek běžců a následně i Prahy pro otužilecký klub. Pak se zruší postupně mosty a bude se na druhou stranu řeky zásadně plavat, bude zajištěn převoy svršků na druhou stranu, všude kabinky a sprchy, protože všichni se budou \"ponorovat\" :).
    Vážně zase nejen vtipný, ale motivace jak svinja:). Tak ať si letošní sezónu užiješ ještě víc!!! 12:)

    OdpovědětVymazat
  4. Richarde, to je pro mě opravdu \"nářez\". Mě je zima už při +10 :-))) Jsi pro mě borec!Přeji ti krásnou sezónu v zimním plavání, ale já to budu sledovat s tepla domova :-)))))

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, pánové. Letošní sezónu si opravdu užiju. Těším se už od jara :)

    OdpovědětVymazat
  6. Sakra, sakra, mám takový pocit, jako jsem měl před lety, když jsem si četl na blogu Vl001 o triatlonu. Že bych okusil vody naší přehrady? :) Ale blbý je, že si to tělo pamatuje jen 3 týdny. To už je na trvalejší postižení. :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Pojď do toho, začít se dá i v zimě, o to budeš mít intenzivnější zážitky :) U těch 3 týdnů furt nevím, co si o nich mám myslet. Na začátku sezóny mi přijde 8 stupňů syrových, v průběhu sezóny je nasednutí na 3 stupně po přestávce v pohodě. Asi to bude psychikou :)

    Nabízím ti kurz korespondenčního otužování, můžeš napsat na mail uvedený v kontaktu. Nebudeš tuto sezónu první a asi ani poslední :) Tímto zakládám 1.KKO - 1. Korespondenční klub otužilců :)

    OdpovědětVymazat