sobota 22. listopadu 2008

Kryofilní deníček - část I.

Po zhruba deseti podzimních kilometrech naplavaných ve vodě v teplotním rozmezí 16-13°C (vše Podolí) jsem přivítal možnost nasadit svému úsilí korunku na hornobečvanské přehradě. Moji přípravu spontánně zesílil aktuálně se venku prohánějící bílý koník. Během pátku a soboty nasněžilo deset čísel (na výšku) a teplota šla rychle pod nulu. Jak se říká u nás v práci - to není problém, to je výzva. Dopředu jsem teplotu přehrady odhadnul na cca 4-9°C. Bude třeba se dobře připravit.
S tukovou vrstvou nic nenadělám, ale jsou jiné vrstvy, které se dají rychle doladit. Jedné z mých nejoblíbenějších fází v tomto sportu familiérně říkám půlnoční carboloading. Půlnoční proto, že mrazit se většinou chodím ráno, aby den dostal ty správné grády hned od začátku, takže je třeba začít s přípravou už v noci předím. Carboloading je termín vypůjčený z běžeckého sportu a do češtiny by se to dalo přeložit asi jako hrozné žraní všeho sladkého. Včera jsem takový upload dělal intervalově v 20, 22 a 24 hodin a ráno jsem nemusel snídat, takže z této strany byla příprava kvalitní. I love this game.. Na pět kilometrů vzdálenou přehradu jsem jel autem, protože mi vyhořel doprovod. Původně jsem chtěl zpátky běžet, ale to bych nesměl jet sám. Když jsem dojel na místo, odkud se nejlíp leze do vody, bylo jasné, že mě kovově šedé vlnky tentokrát do vody pustí. Loni jsem na tom samém místě totiž zkoušel to samé, ale nešlo se probít ledem. Vyráchal jsem teploměr ve vodě - ukázal 6°C. Vzduch měl mínus dva a mírně sněžilo. Kolega rybář pět metrů ode mně nebyl naštěstí žádný extrémista, takže když jsem se vyvlekl do plavek, jenom se mě zeptal, kolik má voda stupňů a bral to úplně bez brvy. Takže úplně jinak, než jak to brali doma, když jsem odjížděl. Doma totiž hnuli brvou. Dokonce bych to popsal tak, že když jsem odjížděl, měl jsem na jazyku chuť ryby od oběda, zatímco někteří členové rodiny měli na jazyku, že jsem magor. Naštěstí to na jazyku nechali, jinak bych je musel nařknout z nesportovního chování (tzv. unsportsmanlike conduct). Trochu se ohazuju tou ledárnou a už si jdu za svým nejlepším výkonem co se týče teploty. Na problémy s dýcháním na počátku ve vodě je nejlepší se pořádně nadechnout a pak se na pár sekund schovat pod hladinu. Jdu do toho. Pod vodou je to celkem v pohodě - jdu plavat. Beru to podle břehu (ze kterého bych stejně nevylezl) a za chvilku zase zpátky. Ve vodě nejsem ani dvě minuty a valím ven. Ani ty mínus dva ve vzduchu nejsou moc med. A teď musí být všechno rychle - jde totiž do tuhého :) Zhodnocuju to tak, že přechod z 36°C do 6°C je příliš prudký a chtělo by to nějaký mezistupeň. Proběhnu to trochu po hrázi, ať se krev vrátí tam, odkud jsem ji vyhnal a můžu jet domů. Na cestě zpátky jsem zapadl autem do příkopy a tak nějak mi nevadí, že na ledovou břečku musím holýma rukama. A pocit? Ta zaktivovaná periferní vazokonstrikce.., ta úžasná metabolická termogeneze.., ty vyplavené katecholaminy.. Co vám budu povídat, to se musí zkusit. Do roku 2009 proplavu. Ledu zdar!

13 komentářů:

  1. Zzzzzzz... br..... ty zvíře. Myslel jsem, že podobní otužilci se vyskytují jen v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí.

    OdpovědětVymazat
  2. No, nevím, zda je rozumné vyrazit na takové dobrodružství sám...

    OdpovědětVymazat
  3. ad [1] Když už zvíře, tak ryba. Ta v tom taky musí plavat a nenadělá nic..

    ad [2] Dyť tam byl ten rybář - ten by mě chytil na háček.
    Kdybych se na to necítil nebo kdybych byl na hranici svých možností, tak by to bylo riskantní, ale ani jedno nebyl můj případ, moje hranice je někde jinde, viz následující mono-b-log-post..

    OdpovědětVymazat
  4. Tak znova: No nevím...
    Já taky vím, kde mám v běhu svůj strop a přitom jsem minulý týden málem zůstala ležet na chodníku v bolestech už po jednom km. Člověk nikdy neví, co ho může udolat. Příště vezmi pár kamarádů a udělej z toho akci. Můžou tě pak zabalit do osušky a dát loknout rumu

    OdpovědětVymazat
  5. ad Pulec)
    Já bych někoho vzal, když já jsem ale tak hrozně plachý!

    Asi nejlepší odpověď je tady:
    http://machy.bloguje.cz...st-ii.php
    Dvě minuty v šesti nejsou nic proti jednadvaceti v osmi.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem nikdy ve studené vodě nikdy sám nebyl, vždy aspoň s doprovodem. Také to nepovažuji za bezpečné.

    Svratka dnes v 16 hod - 5,1 stupně. Už se nám ta nula blíží:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Chápu, kam míříte a souhlasím s váma. Na druhou stranu ten, kdo se na to 100% necítí, to dělat nemůže, a to není můj případ.

    A sehnat si bezpečný doprovod je těžké. Když jdu do takové vody, tak se přece nemůžu vázat na pomoc někoho, pro koho bude taková voda mnohem větší šok než pro mě. Někdy může doprovod být jenom falešný pocit bezpečí.

    OdpovědětVymazat
  8. Minulý týden měl rybník krásných 7 stupňů, včera jsem čtyři minuty \"trpěl\" ve 3stupňové vodě, ale alespoň že sněžilo, bylo to parádní... vloni bylo více času na postupné otužování, ještě že Vltava se neochladí tak rychle, ale už se těším na leden, to přeci jen budu mít lepší pocity...

    Doprovod je dobrý, ale není podmínkou, pokud plaveš pravidelně a dodržuješ základní bezpečnost, tak je to relativně bezpečné (asi tak, jako běh na 10K)

    PS: Nenamáčej si hlavu, snižuje to výrazně výdrž a teoreticky je to i nebezpečné, je lépe celou dobu držet hlavu nad vodou... nemusíš plavat rychle, lépe je si to vychutnat...

    OdpovědětVymazat
  9. ad 10) Díky za tipy. S tou hlavou to vím, ale když mě tak baví kraulovat. Až voda klesne pod osm (to už je jiná kategorie vody), hlava zůstane nad vodou.
    V pátek jdu za doktorkou na vyšetření a jestli bude čas a nálada, v sobotu zajdu na trénink do 1.PKO trošku zahřát Vltavu..

    OdpovědětVymazat
  10. Doufám, že si na sobotní trénink vezmeš taky kluky. Ať Tě v případě nouze mohou zachraňovat...

    OdpovědětVymazat