úterý 2. prosince 2008

Kryofilní deníček - část III.

aneb Zápisník chladomilcův Abych rozptýlil všechny vlastní i nevlastní pochybnosti o své způsobilosti věnovat se zimnímu plavání, nechal jsem se vyšetřit u sportovní doktorky. Kolo, na kterém jsem musel šlapat napojený na nějaké hadičky sice byla taková postarší favoritka, ale to je jedno. Zdravý jsem, kondice nadprůměrná, aniž bych to čekal, tak mi změřila i VO2 max. Super. S Vladimírem Komárkem, známým českým otužilcem, jsem se pak dohodl na vklubení do 1.PKO.
A šup si to za zdrava vyzkoušet tréninkem. V Podolí byla voda subjektivně snesitelnější než naposled. A taky že byla teplejší - o celou jednu desetinu - 8.5°C. To se to bude plavat - v teplejší vodě. Poprvé nepoplavu kraulem, ale abych se vyvarovat tepelných ztrát, poplavu prsama. Narozdíl od minula cítím od prvního bazénu velkou tepelnou pohodu a ani chvilku nemám pocit na vylezení ven. Po deseti bazénech úplně stejnoměrného tempa zastavuju stopky na 12:28. Čas nic moc, ale ten neřeším. Z bazénu lezu v pohodě a tepelně soběstačný. Není se moc kde zahřát pohybem, tak chvilku pobíhám a pak se jdu postupně rozehřát do vyhřívaného. Ale stejně jako do chladného si do něho nejdřív sednu a osměluju se teplem a pak tam teprv vlezu. Poprvé jsem si na chladné plavání dnes vzal sporttester. Zlobil hlavně při obrátkách, kdy se hrudní pás odchlipoval a neměřil nic. Na konci desátého bazénu naměřil 161, takže o cca 15-20 míň, než když dobíhám desítku. Tepovka je přijatelná. Plavat s hrudním pásem je exotické. Ne pro mě, ale pro spoluplavce. Cesta domů v tričku, jak jinak, v příjemném opojení vyplaveným katecholaminem. V minulém týdnu jsem se zase vrátil k běhání. Po půl roce, během kterého jsem desítku odběhl tak maximálně pětkrát a nic většího už ne, jsem byl zvědavý, co s tím bude. Časy z konce října, kdy jsem byl za červnovým rekordem už přes sedm minut mi naznačovaly, že to bude pěkná zimní bída. Ale pravidelné plavání a aspoň jakýš-takýš kvalitní strečink mě potěšily - za rekordem jsem po pouhých dvou desítkách už jenom tři minuty. Na to, že jsem v listopadu naběhal slovy >>dvacet<< kilometrů, nemůžu nadávat. Ještě trochu protáhnu a třes se, ty moje historická tabulko! Útok na březnový půlmaratonský rekord vidím reálně.

Žádné komentáře:

Okomentovat