čtvrtek 5. února 2009

Večerní kryoaquatlon

V týdnu mám na sport vyhrazeny dva dny, a proto když už je čas, je třeba sportovat mírně zběsile a pokud možno spojovat disciplíny. Na středu jsem si naplánoval kombinaci plavání v ledové Vltavě s následným během domů, což je plus mínus půlmaraton. Říkejme tomu třeba kryoaquatlon.
Z tramvaje vystupuju dva kilometry před klubovnou, abych se mohl v následujících deseti minutách dostatečně zahřát během. Na ledově klidné hladině Vltavy odráží se poslední, kovově šedé paprsky zimního podvečera. Vůkol se plíží tma. To je poesie, co? V klubovně 1.PKO přemýšlím, jací lidé jdou za únorového večera plavat do ledové Vltavy. Není to (kromě zastoupení v populaci) žádný extrémismus. Zimní plavání je seriózní sport, pro který jsem dlouho zrál a za chvilku zralý v klidu padnu do Vltavy. Šup do plavek, kyvadlově rozdýchávám, nadechuju se co to jde a jdu do vody, která měla o víkendu 2,4°C a teď to nebude o moc jiné. Chvilku ve vodě držím dech a od začátku cítím velkou pohodu - aktuálně vnímám přechod do ledové vody lépe než přechod ze spánku do bdění. Při klidné plavbě proti proudu vnímám silný provoz na souběžné Strakonické, na které v květnech zažívám své maratonské útrapy. Ten první nádech se mi podařil skvěle, takže se mi plave výborně a celkově se cítím dobře. Je tma, takže plavu prsa a ne kraulem. Po asi čtyřech minutách otáčím a plavu zpátky s výhledem na barrandovský most. Po pěti minutách už cítím palčivý, ale snesitelný chlad v prstech na rukou, zbytek těla je v pohodě. Vzhledem k tomu, co jsem si na dnešek naplánoval, nenechávám všechny síly ve vodě, ale s rezervou lezu po asi sedmi a půl minutách ven, uplavat jsem mohl něco kolem 300 metrů. Ó Vltavo, jak jsi osvěžující. Dnes bych tu pětistovku v pohodě dal. Zima mi není ještě dalších deset minut, po kterých se už rozcvičuju v klubovně. Pak prochladlá krev z periferií proputovává tělo a zahajuje třes. Třesu se, ale to je normální. Vstřebávám teplo u dohasínajících kamen, suším se a chystám se na běh. Už jsme tam jenom tři, když mi druhý československý přemožitel la Manche Jan Novák vypráví o tom, jak s Františkem Venclovským trénovali na přeplavání Bajkalu a jak se jim to jako prvním na světě podařilo. To jsem ještě nebyl na světě. Běh je možná výzva, ale teď už to nemůžu nedat. Po 35 minutách přestávky v klubovně "plaveckého Olympu" házím na záda batoh s litrem a půl teď už chladného gelu z kukuřičného škrobu a vybíhám domů. Mělo by to být něco přes dvacet kilometrů nočním městem. Moje milá žena mi doporučila běžet po Jižní spojce - možná chtěla, ať to mám rychle za sebou, ale jsa plachý, zvolil jsem trasu jinou. Předběžně jsem naplánoval cestu: Braník - Krč - Chodov - Hostivař - Štěrboholy - Dolní Počernice - Čerňák a daří se mi ji držet. Ještě po půl hodině mám v botách nějaké zmrzlé bobulky. Jéé, ony jsou to prsty. Jsem už úplně rozmražen, jen ty prsty ještě potřebujou trochu rozproudit. Za chvíli o nich ani nevím (ale ne že bych je necítil). Po 35 minutách jsem u Thomayerovy nemocnice, kde mi cesta přes tři semafory na sto metrech trvá 5 minut. Hážu do koše zlomené sluchátka, které mají za 55 korun a rok a půl provozu nárok na odpadkový důchod. Cesta vede většinou po chodnících, světla je v Praze všude dost, tak není kam bloudit. Při semtam dotazu na cestu ujišťuju dotazované, že opravdu nechci jet autobusem. Po 1:23 mě přepadá první hladová krize v Hostivaři, v hospodě U chmelového věnce zastavuju pro tři tatranky a za běhu je důkladně zpracovávám. Litr a čtvrt gelu už jsem vypil, energie mi ubývá. Chvíli jdu krokem, ale je mi jasné, že při této akci nemám na zastavení nárok - sice mám funkční prádlo, ale mokré záda jsou mokré záda a vzduch má nula°C. Běžím úsporným tempem a hned po dalších dvou kilometrech zastavuju na benzínce pro další sušenky. Ty už mě dostatečně nakopnou a můžu si to šinout dál. Zima je pro dnešek definitivně zadupána do zimních chodníků. Po 21 kilometrech zakončuju před devátou večerní v čase 2:15 svůj první letošní půlmaraton, strečuju a jdu se domů pořádně nakarbošit. Čas je brutto, při čekání jsem stopky nezastavoval a ani neměl ambici se někam hnát i s ohledem na to, že dnešní běžecký objem je polovina toho, co jsem naběhal za celý leden. Dnes to bylo sice poprvé, ale už je to hezká tradice. A je načase zvednout laťku - příště bych mohl jít k deseti minutám ve Vltavě a uběhnout to za dvě hodiny. Ale musím rychle, dokud mi nezteplá voda.

14 komentářů:

  1. Já bych tohle asi nedělal. Plavání ve vodě pod 4 stupně je pro organizmus ohromná zátěž a vlastně vyvolá stav jako běh na 20 km. Takže bych se bál, že organizmus přetížím a výsledkem bude oslabení... Odborníci doporučují před i po plavání kratší, méně intenzivní, pohyb. Já po deseti minutách v téhle vodě pak cítím takovou příjemnou únavu a někdy si doma i lehnu na hodinku a usnu. To se mi jinak nepodaří ;-) Podle toho co vím, tak se tělo 100% zotaví až za 3-4 hodiny (zhruba po hodině se pocitově cítím v pohodě). Poté bych se již běhu nebál, ale 20 km je z mého pohledu dost. Raději se o tom s někým zdatnějším poraď, nejlépe někým, kdo má lékařské znalosti. Nezapomeň také, že prochladlé svaly jsou velmi náchylné ke zranění a nejrůznějším namožením...

    Sám občas musím běhat a plavat ve stejný den, ale snažím se nejprve běhat (dopoledne a maximálně na hodinu) a odpoledne jít plavat. A pokaždé si říkám, jestli dělám dobře... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli je to to samé jako 20 km běhu, tak jsem si vlastně dal takovou variantu maratonu, a to tak nějak zvládám :)

    Po vodě jsem se cítil dobře a ani mě nenapadlo to zabalit. Věřím, že kdybych neměl sil, síly odporu by mě odeslaly na tramvaj.

    Určitě dáváš sám hodně na pocit, proto sám plaveš k deseti minutám. Já jdu k tomuto času pomalu a opatrně, ale po zkušenosti z Branických ledů jsem měl intenzivní pocit, že takovou kombinaci zvládnu a za pravdu mi dává fakt, že jsem se po běhu mírné intenzity (cca 6 min/km) cítil velmi dobře, nevyčerpaně. Rozbíhal jsem to pomalu v okamžiku, kdy už jsem byl jaderně a pocitově v pohodě natolik, že bych (nebýt běhu) jinak jel domů jenom v tričku. Dál a optimisticky vzhlížím k další metě ;)

    Ledu zdar!

    OdpovědětVymazat
  3. I já podle svých zkušeností souhlasím s Jakubem:-) Uběhnout se to samozřejmě dá, ale jako trénink to podle mne nemá velký význam, pauza po studeném plavání by být měla.

    Na druhou stranu lepší něco než nic:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Pauza po studeném plavání byla dostatečná, Oldřich Liška mluví o 45 minutách návratu k normální teplotě po 7 minutách plavání v 0°C, a to odpovídá mojí zastávce v depu (10+35). Uběhnout půlmaraton 37 minut pod osobním rekordem je spíše taková večerní procházka s mírnou fyzickou a tepovou zátěží - cítil jsem se jako vždy při běhu a šel zvolna. Pauza po studeném plavání má zabránit rychlému zahřátí a tím vlastně ochlazení těla a srdce studenou krví z periferií a věřím, že po tak dlouhé době a tak nízké zátěži nehrozí problém.

    Já bych se docela určitě nevrhal třeba do ironmana, ale na tohle se cítím. Času fakt moc není a nechce se mi oželet ani běh, ani plavání.

    A tréninkový význam taky neřeším - slíbil jsem si, že se nebudu upínat na výsledky, kochám se pohybem a krátkodobýma laťkama :)

    Je to extrém, ale nemyslím, že hazard.

    OdpovědětVymazat
  5. Ještě dodávám, že s váma souhlasím minimálně v tom, že je třeba být opatrný a pořád vyhodnocovat situaci.

    On když si člověk na tento sport šáhne, tak celkem dost intenzivně cítí, jakou sílu to má. To vám oběma jako spoluplavcům určitě nemusím nijak zvlášť popisovat.. :)

    Vladimíre, ty si asi start v Brně nenecháš ujít, co? Nebo je tam nějaká kvalifikace?

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, v Brně bylo třeba se na mistrovské tratě kvalifikovat. Ale plavaly se i nemistrovské tratě. A protože náš oddíl má plno zkušených dlouhotraťařů, byl jsem vybrán k reprezentaci na nejkratší trati. A světe div se - zase jsem to uplaval:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Blahopřeju, reprezentante! Taky bych si zaplaval, ale stal se ze mně nízkofrekvenční plavec. Tak snad ve středu..

    OdpovědětVymazat
  8. Budu za věčného rejpala, ale stala se mi dnes nemilá věc. Krásné počasí; tak jsem se vydal zaplavat... U plavečkáku prý někdo vypadl z tramvaje. Nechápu jak! (a čert to nebyl) Každopádně jsem musel do Braníka doběhnout -- velmi pohodové tempo, jen takový jogging. Ve vodě jsem byl necelých devět minut. Paráda. Skoro 3 hodiny na to, jsem si šel zaběhat, opět jogging. Plán byl TF okolo 130. Běžně tuhle trasu běhám mezi 125-135 tepy. Dnes to bylo peklo, pocitově se mi běželo dobře, žádný potíže, ale tep byl neustále o 10-12 pulsů výše než obvykle. Nakonec ve snaze udržet tep, jsem zaběhl tento úsek za nejhorší čas, co pamatuji, a tep byl úplně mimo -- dokonce jsem se dostal až ke 149 tepům. Bylo plavání důvodem tak mizerného výsledku? Pocitově jsem byl v pohodě, ale ta čísla se mi vůbec nelíbí... Až budeš příště běhat po plavání, zkus se prosím na tep zaměřit, třeba na tom budeš lépe. Je to jeden příklad, takže zatím nelze udělat žádný jednoznačný závěr. Ber to jen jako podnět ke zkoumání :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Já bych to bral pocitově - pokud se ti běží dobře, tak ať si tepovka dělá, co chce. Vliv zimního plavání na organismus přetrvává ještě několik následujicích hodin, o tom žádná, ale nemyslím, že by to znamenalo, že se pak musíš nějak extra šetřit. Ponaučení, které si z tohoto plavoběhu beru po týdnu já, je, že 7 minut ledu a půlmaraton je opravdu strop a o překonání se zatím pokoušet nebudu.

    Nejsem žádný ortodozní propagátor kryoběhání - spíš mě to napadlo a tak silně mě to lákalo, že jsem prostě musel zkusit. Kdybych neměl silné puzení na zimní plavání a věci kolem něho, asi bych dodneška ještě v zimě neplaval.. :)

    A klidně do mě rýpej, dokud je to konstruktivní a objektivní, tak je to jenom plus.

    Ledu zdar!

    OdpovědětVymazat
  10. Koukám, že jsi zrušil \"Zimní plavání Olomouc\", těšil jsem se na reportáž :-) Nestíháš nebo zdravotní komplikace? Jak vůbec zvládáš ty středy? Daří se?

    OdpovědětVymazat
  11. No to jsi teda rychlý, inkoust přeškrtnutí ještě neoschl :)

    Ještě na začátku týdne jsem byl v pohodě, ale jedna noc v ultrapřetopené místnosti (a se dvěma nemocnýma dětma) mě ze závodu diskvalifikovaly. Kluci si teď už týdny drží nějaké nemoce jak karma plamínek.
    Nechmuřím, není to můj poslední závod..
    A co ty, chodíš?

    OdpovědětVymazat
  12. Moc nestíhám, snažím se udržet frekvenci průměrně 2 x do týdne zhruba na 6-8 minut. Když je teď všude sníh, tak můžu běhat i večer, protože světelný smog v okolí prahy v kombinaci se sněhem vytváří celkem konzistentní osvětlení i na odlehlejších místech :-) Dnes se mi podařilo naběhat skoro 8 km po šesté večer (plán byl jen 5). Po dvoudenním výpadku prakticky jakéhokoliv pohybu to považuji za úspěch, zítra nebo v sobotu snad zkusím pro změnu Vltavu.

    U nás doma již také všichni posmrkávají, takže doufám, že odolám.

    Když jsem začínal plavat, první sezónu, tak jsem také chytnul kde co. Zlepšení se dají očekávat až v další sezóně.

    Tak se z toho vylež co nejrychleji!

    OdpovědětVymazat
  13. Nemocný nebývám, ale když si šáhnu na dno, tak to dostanu zdarma, a to i v létě. Třeba v květnu před maratonem jsem zkoušel carboloading, vyšťavil jsem se na dvacítce (kilometrů), nedoplňoval cukry a pak dostal od kluků nějakou střevózu, která mě nepustila až do dne D.

    Za letošek jsem naběhal 60km, ale nevzdávám se snu zaběhnout Kbelskou X nějak pořádně. Reálně bych mohl mít takových 46-48 minut, uvidíme..

    OdpovědětVymazat
  14. Na Kbely jsem zvědavý, nevidím to moc dobře, budu rád, když to dám pod 49 minut. Dnes jsem cvičně běžel necelých 12 km a na 10 km mi to ukazovalo 52 minut, ale byl to kros a ve sněhu. Doudám, že na silnici mi to v lehčích botách poběží rychleji :-) Budu ti funět do zad ;-)

    OdpovědětVymazat